Věnceslava Lužická
Vřesová víla : povídka z hor

1893 | Nakladatelství Libuše, Matice zábavy a vědění

Povídka z hor z r. 1893 Povídka z hor z r. 1893

Součástí souboru:

Vřesová víla 1893 (2sv., 160 + 128)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

odřené desky, razítko

Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

Další varianty

	Stav Dobrý odřené desky, razítko	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.
	Stav Dobrý známky po polití, jinak v pořádku	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

O knize

Stav:	Dobrý, odřené desky, razítko
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	160, xix
Jazyk:	česky
Edice:	Libuše, matice zábavy a vědění, Nové povídky od Boženy Vikové-Kunětické
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 5. 2026 9:20
Číslo položky:	1731943

O autorovi

Věnceslava Lužická

Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová , byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet. Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“ Vdala se roku 1851 za Antonina Srba nájemce statku v Hořicích a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi přestěhovala do Prahy na Nové Město. Zemřela v Praze 4. května 1920 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová byla sólistkou Národního divadla v Praze. Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dam. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy , Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny. Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí...

Více od autora