Anuše Mittenhubrová, v matrice Anna Josefa, pseudonym Jarmila Bělská, byla česká spisovatelka, překladatelka a redaktorka. Jejím otcem byl kupec Josef Mittenhuber a matkou Anna Mittenhubrová-Treybalová , svatbu měli 21. 11. 1870. Jejími sourozenci byli František Mittenhuber , Marie Antonie Mittenhubrová , Růžena Veronika Mittenhubrová , Maxmilian Josef Rudolf Mittenhuber emigroval r. 1920 do USA a Jindřich Mittenhuber . Anuše měla vadu řeči, která ji provázela celý život. Kvůli onemocnění nedokončila školní docházku. Aby dosáhla alespoň nějakého vzdělání, poslali ji rodiče do Prahy, kde bydlela u spisovatelky Ludmily Grossmanové-Brodské. Tam se setkala s Josefem Ladislavem Turnovským, který uveřejnil její povídku „Facír“ v Pražském kalendáři a dalšímu setkání došlo v roce 1899 s Eliškou Krásnohorskou, která ji pobízela k psaní. V Praze navštěvovala Ženský výrobní spolek jako mimořádná žákyně. Ke studiu se přihlásila kvůli své vadě jen do čtyř předmětů: vychovatelství, francouzština, ruština a ruční práce. Dokončila pouze ruční práce. Chtěla se stát odbornou učitelkou ručních prací, ale nedostala povolení. Od roku 1902 trvale žila u své provdané sestry Růženy v Kroměříži. Roku 1911 přijala nabídku Karla Vačlena v Mladé Boleslavi k řízení časopisu „Módní svět“, jenž vycházel jako příloha Lady. Zde také pracovala na překladech románů spisovatelky Nataly Eschstruth. To jí zabralo hodně času, takže se téměř nevěnovala vlastnímu psaní. Její první román „Domov“ přijala redaktorka Pavla Maternová , spoluzakladatelka dívčího gymnázia Minerva. Po první světové válce přispívala do nově vzniklých ženských časopisů: List paní a dívek a Hvězda. Roku 1920 se stala členkou Syndikátu českých spisovatelů. Ve stejném roce získala druhou cenu v soutěži Zemské komise pro ochranu m... Zdroj: wikipedia.org