Nicole Krauss
Velký dům

2012 | Nakladatelství Argo

Rekvizitou, která spojuje vyprávění čtyř hlavních postav, je masívní psací stůl s devatenácti zásuvkami, jehož prvním majitelem byl údajně španělský básník Federico García Lorca. Tento kus starožitného nábytku se vynořuje uprostřed jednotlivých vyprávění a je mu přisouzena jakási symbolická role předmětu, do něhož se v…tělily jak představy a touhy, tak i neúspěchy a zklamání ústředních hrdinů či hrdinek. Jednou z nich je například spisovatelka Lotte Bergová, na niž v jednom z příběhů vzpomíná její starý manžel. Lotte umírá na Alzheimerovu nemoc, navíc je sužována i dávným tajemstvím, kdy odmítla vychovávat vlastní dítě a dala ho k adopci. Snad i proto se chorobně upne k onomu těžkému psacímu stolu, který pro ni představuje místo, kde se uskutečňují její tvůrčí sny a rozvíjí její umělecká kariéra. Lotte později daruje tento stůl chilskému básníkovi Danielu Varskému, jenž ho před návratem do původní vlasti přenechá další literární adeptce. A tak stůl postupně nachází nejrůznější útočiště a v jakémsi pomyslném oblouku určuje i spolupodílí se na životních etudách protagonistů. Rekvizitou, která spojuje vyprávění čtyř hlavních postav, je masívní psací stůl s devatenácti zásuvkami, jehož prvním majitelem byl údajně španělský básník Federico García Lorca. Tento kus starožitnéh…o nábytku se vynořuje uprostřed jednotlivých vyprávění a je mu přisouzena jakási symbolická role předmětu, do něhož se vtělily jak představy a touhy, tak i neúspěchy a zklamání ústředních hrdinů či hrdinek. Jednou z nich je například spisovatelka Lotte Bergová, na niž v jednom z příběhů vzpomíná její starý manžel. Lotte umírá na Alzheimerovu nemoc, navíc je sužována i dávným tajemstvím, kdy odmítla vychovávat vlastní dítě a dala ho k adopci. Snad i proto se chorobně upne k onomu těžkému psacímu stolu, který pro ni představuje místo, kde se uskutečňují její tvůrčí sny a rozvíjí její umělecká kariéra. Lotte později daruje tento stůl chilskému básníkovi Danielu Varskému, jenž ho před návratem do původní vlasti přenechá další literární adeptce. A tak stůl postupně nachází nejrůznější útočiště a v jakémsi pomyslném oblouku určuje i spolupodílí se na životních etudách protagonistů.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	307
Jazyk:	česky
ISBN10:	8025705269
ISBN:	9788025705261
Edice:	111. svazek ed. 111. svazek ed. AAA : edice anglo-amerických autorů
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 10. 2026 13:35
Číslo položky:	1939256

O autorovi

Nicole Krauss

Kdyby nezačala psát, byla by se nejspíš věnovala astronomii, snila o ní odmalička. Jenže někdy ve třinácti letech pocítila dcera chirurga, vyrůstající na Long Islandu v "brutálně moderním" domě, navrženém slavným architektem, nepřekonatelnou touhu po sebevyjádření. Ta touha už ji neopustila. Pocity ji začaly zajímat mnohem víc než fakta. V devatenácti začala Nicole Kraussová publikovat poezii. Studovala tenkrát v Oxfordu literaturu a dějiny umění. Dodnes vzpomíná na nejlepší zamítavý dopis, jaký kdy dostala: "Bolí mě to neméně než Vás," napsal jí redaktor z Times Litterary Supplement. Jinde jí ovšem básně tiskli, například v uznávané Paris Review. Oceňoval je i její oblíbený učitel na Stanfordově univerzitě v Kalifornii, Josif Brodskij. Najednou jí ale začalo být ve verších těsno a opustila je kvůli próze. "Nerada bych se k nim dnes vracela," říká. "Nejen že nejspíš nejsou nijak zvlášť dobré, ale také už se mi moc nepodobají." V roce 2002 vyšel její první román, kniha Muž vchází do pokoje . Příběh šestatřicetiletého muže, který v důsledku nádoru na mozku ztratil pamět, psala třináct měsíců. "Román je cosi, v čem se můžete zabydlet jako v domě," vysvětluje, co ji přitahuje na próze. Líbí se jí pocit, že se ráno probudí a na stole na ni čeká práce, ke které se může vrátit. Kniha o muži, kterého nemoc osvobodila od zodpovědnosti, jakou s sebou nese paměť, vznikala svérázně. Začínající prozaička si vzala k srdci názor Normana Mailera, že na psaní se člověk musí připravit jako na maraton, získat pořádnou fyzickou kondici. "Při psaní knihy Muž vchází do pokoje jsem uběhla spoustu mil, kdyby se to sečetlo, určitě bych doběhla až do Kanady," vzpomíná. Chtěla, aby její prvotina byl americký román, ať už to znamená cokoli, a tak četla Rotha, Bellowa a Cheevera. Dokáže ale vyjmenovat celou řadu světových autorů, o kterých říká: "Měli vliv na to, kdo jsem, což je důležitější než to, jak píšu." Je mezi nimi mnoho básníků, hlavně Brodskij, ale také Polák...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…