Kdyby nezačala psát, byla by se nejspíš věnovala astronomii, snila o ní odmalička. Jenže někdy ve třinácti letech pocítila dcera chirurga, vyrůstající na Long Islandu v "brutálně moderním" domě, navrženém slavným architektem, nepřekonatelnou touhu po sebevyjádření. Ta touha už ji neopustila. Pocity ji začaly zajímat mnohem víc než fakta. V devatenácti začala Nicole Kraussová publikovat poezii. Studovala tenkrát v Oxfordu literaturu a dějiny umění. Dodnes vzpomíná na nejlepší zamítavý dopis, jaký kdy dostala: "Bolí mě to neméně než Vás," napsal jí redaktor z Times Litterary Supplement. Jinde jí ovšem básně tiskli, například v uznávané Paris Review. Oceňoval je i její oblíbený učitel na Stanfordově univerzitě v Kalifornii, Josif Brodskij. Najednou jí ale začalo být ve verších těsno a opustila je kvůli próze. "Nerada bych se k nim dnes vracela," říká. "Nejen že nejspíš nejsou nijak zvlášť dobré, ale také už se mi moc nepodobají." V roce 2002 vyšel její první román, kniha Muž vchází do pokoje . Příběh šestatřicetiletého muže, který v důsledku nádoru na mozku ztratil pamět, psala třináct měsíců. "Román je cosi, v čem se můžete zabydlet jako v domě," vysvětluje, co ji přitahuje na próze. Líbí se jí pocit, že se ráno probudí a na stole na ni čeká práce, ke které se může vrátit. Kniha o muži, kterého nemoc osvobodila od zodpovědnosti, jakou s sebou nese paměť, vznikala svérázně. Začínající prozaička si vzala k srdci názor Normana Mailera, že na psaní se člověk musí připravit jako na maraton, získat pořádnou fyzickou kondici. "Při psaní knihy Muž vchází do pokoje jsem uběhla spoustu mil, kdyby se to sečetlo, určitě bych doběhla až do Kanady," vzpomíná. Chtěla, aby její prvotina byl americký román, ať už to znamená cokoli, a tak četla Rotha, Bellowa a Cheevera. Dokáže ale vyjmenovat celou řadu světových autorů, o kterých říká: "Měli vliv na to, kdo jsem, což je důležitější než to, jak píšu." Je mezi nimi mnoho básníků, hlavně Brodskij, ale také Polák... Zdroj: databazeknih.cz