Antonín Koniáš
Vejtažní naučení

Antonín Koniáš

Matěj Antonín Koniáš, známý jako „páter Koniáš“ , byl český kazatel, misionář, cenzor a náboženský spisovatel, člen jezuitského řádu, v některých starších dílech je česky označován jako Koňas či Koňas z Vydří. Známý je především zabavováním a pálením protestantských a jinak nekatolických „bludných“ knih a jejich nahrazování katolickými. Celý svůj život zasvětil protireformaci v českých zemích. Věnoval se jí jak v kázáních, tak i ve své literární činnosti. Jeho boj proti protestantské literatuře vedl k zabavení značného množství knih, z nichž byla většina spálena na veřejných hranicích. Koniáš byl vynikajícím kazatelem, což vydatně uplatnil při misiích v rámci rekatolizace. Narodil se v Praze Vojtěchu Jiřímu Koniášovi, knihtiskaři v jezuitském Klementinu, a jeho manželce Kateřině. Základní vzdělání získal při jezuitském kostele sv. Klementa, střední v koleji Klementina. Mezi roky 1705 a 1708 byl posluchačem filosofie na Pražské univerzitě. V sedmnácti letech, v roce 1708, vstoupil do jezuitského řádu. Pět let působil jako učitel na jezuitských školách. Po dokončení studií bohosloví v roce 1719 se věnoval misijní činnosti ve východních, jižních a západních Čechách. Celkem 26 let působil jako kající misionář, 14 let jako diecézní misionář, který měl mj. za úkol pátrat po nekatolických knihách. Horlivě kázal . Vedl asketický způsob života, trpěl migrénami a míval záchvaty i na kazatelně, když popisoval obecenstvu hrůzy pekelné; pravděpodobně se jednalo o epilepsii. Zabavené „bludné“ knihy nahrazoval katolickými, mnoho z nich rozdával zdarma , jiné „opravil“ a ostatní odevzdával na biskupství – většinu z nich teatrálně pálil. Podílel se též na konfiskaci a zničení knihovny jansenisty hraběte F. A. Šporka v Kuksu. Základem pro zabavování knih mu byl církevní Index librorum p...