Václav Špála, Antonín Hudeček
Václav Špála : výtvarné Hlinecko 1975

1975 | Nakladatelství Jednotný klub pracujících

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	sešit
Počet stran:	24 nečíslovaných
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Hlinsko
Vystaveno:	3. 8. 2026 14:33
Číslo položky:	1862082

O autorech

Václav Špála

Václav Špála byl český akademický malíř, grafik a ilustrátor. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění. Václav Špála se narodil ve Žlunicích u Nového Bydžova jako jedno z devíti dětí cihlářského mistra Jana Špály a matky Barbory, rozené Jandové. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, v soukromé škole Ferdinanda Engelmüllera , kurs ornamentální kresby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1903–1909 Akademii výtvarných umění . Dostal pokyn odejít, neboť „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům“. V letech 1909-1911 byl členem SVU Mánes. Roku 1911 vystoupil a byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. Byl vojákem v první světové válce v letech 1915-1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní, od roku 1925 byl dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921-1946 byl znovu členem SVU Mánes, v letech 1938-1939 byl předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval články do časopisů a novin . V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem. Dne 19. listopadu 1918 se v Praze oženil s Johannou Rychlíkovou . Jejich syn Jan Špála byl též malířem. Malířství se věnovala i Špálova švagrová Milada Špálová. V počátcích své tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete , obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. Následující léta bychom mohli označit za hledání osobitého stylu tvorby, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu. V roce 1911 v obraze Idyla poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje a...

Více od autora

Antonín Hudeček

Antonín Hudeček byl český malíř-krajinář. Po maturitě na reálném gymnáziu v Roudnici studoval od roku 1887 Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů M. Pirnera a V. Brožíka. Věnoval se figurální malbě, kterou v letech 1891–1893 studoval také v Mnichově u O. Seitze. Od roku 1895 měl atelier v Praze a připojil se – společně s A. Slavíčkem – ke skupině malířů, kteří pod vedením J. Mařáka malovali krajiny zejména v okolí Okoře. Roku 1898 vystavoval na první výstavě spolku Mánes a roku 1900 poprvé ve Vídni. V roce 1902 cestoval s Janem Preislerem po Itálii a Sicílii. Z cesty vytěžil značný počet olejových skic, podle nichž pak maloval rozměrné mariny. Později maloval krajiny v okolí Kolína a pohledy na Prahu. Koncem roku 1908 odjel na Sicílii podruhé, doprovázen svými přáteli sochařem Jaroslavem Vorlem a jeho manželkou operní pěvkyní Marianou Vorlovou, a do konce dubna 1909 pobýval v Syrakusách. Do Mariany se Hudeček zamiloval a měl s ní nemanželského syna Jiřího. Za války spolu s ní pobýval v Solnohradu, kde se s nimi seznámil její pozdější druhý manžel, sochař Ladislav Beneš. V roce 1909 Hudeček maloval v okolí Police nad Metují v Orlických horách. Dvakrát navštívil ostrov Rujanu, od roku 1920 pravidelně pobýval v Tatrách a v Banské Bystrici a od roku 1927 také na Podkarpatskou Rus. Roku 1930 byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění a za životní dílo dostal její cenu. V roce 1940 obdržel Národní cenu za malířskou tvorbu . Od roku 1927 žil ve své vile v Častolovicích, kde také v r. 1941 zemřel. Po prvních pokusech o figurální malbu i akty se Hudeček plně věnoval malbě krajin, lesa a selských stavení. Byl ovlivněn J. Mařákem, A. Slavíčkem a do jisté míry i francouzským impresionismem, jeho obrazy jsou však spíš realistické. Hudečkovy četné obrazy se i dnes vysoce cení....

Více od autora