Emanuel Rádl
Útěcha z filosofie

1969 | Nakladatelství Mladá fronta

Podle vzoru posledního Římana Boëthia chce E. Rádl zanechat filosofický odkaz, který u něj mimo jiné znamená odklon od přírodních věd . Kniha se zabývá různými filosofickými tématy a má často poznámkový nebo glosující charakter. Je živá stylem a bohatá na myšlenky a co se týče konstrukce kapitol, pak nám někdy připomí…nají Hegelovu Fenomenologii ducha. Čtení v zamyšleních E. Rádla je obsahem aktuální i pro dnešek. Příklon k Aristotelovi, kterého považuje za největšího filosofického ducha, zcela jasně prozrazuje jeho předchozí exaktní zaměření. V této souvislosti nás však může překvapit, že si zachovává odstup k renesanci a naopak s respektem vzhlíží ke středověku, jehož jsme, podle Rádlova přesvědčení, přímými dědici. Doslov napsal Ladislav Hejdánek. 6. vyd. Podle vzoru posledního Římana Boëthia chce E. Rádl zanechat filosofický odkaz, který u něj mimo jiné znamená odklon od přírodních věd . Kniha se zabývá různými filosofickými tématy a má často poznámk…ový nebo glosující charakter. Je živá stylem a bohatá na myšlenky a co se týče konstrukce kapitol, pak nám někdy připomínají Hegelovu Fenomenologii ducha. Čtení v zamyšleních E. Rádla je obsahem aktuální i pro dnešek. Příklon k Aristotelovi, kterého považuje za největšího filosofického ducha, zcela jasně prozrazuje jeho předchozí exaktní zaměření. V této souvislosti nás však může překvapit, že si zachovává odstup k renesanci a naopak s respektem vzhlíží ke středověku, jehož jsme, podle Rádlova přesvědčení, přímými dědici. Doslov napsal Ladislav Hejdánek. 6. vyd.

Stav

Dobrý

zašlá obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	74
Jazyk:	česky
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Váhy
Vydání:	Vydání 4. (v MF 1.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 3. 2024 11:27
Číslo položky:	800388

O autorovi

Emanuel Rádl

Emanuel Rádl byl významný český biolog a polemicky originální vitalistický filosof, angažovaný zastánce Masarykova kritického realismu a odpůrce pozitivismu. Narodil se v početné rodině malého obchodníka, navštěvoval gymnázium v Benešově a v Domažlicích a na matčino přání vstoupil do noviciátu v augustiniánském řádu, kde ale pobyl jen dva roky . Brzy jej však opustil s tím, že poněkud zanevřel na katolickou církev, později přestoupil k protestantismu a stal se jedním z jeho čelných teoretiků. Na Karlově univerzitě studoval biologii a zde také roku 1898 promoval. Pracoval pak jako asistent Ústavu zoologie Filosofické fakulty UK, byl středoškolským profesorem v Plzni, v Pardubicích a od roku 1902 v Praze na gymnáziu v Ječné . Roku 1904 se stal docentem zoologie a dějin biologických věd, od roku 1919 řádným profesorem přírodní filosofie. V roce 1922 podnikl cestu kolem světa a z těchto dojmů vznikla kniha Západ a Východ. Roku 1934 předsedal 8. mezinárodnímu filosofickému kongresu v Praze, ale už roku 1935 ho těžká nemoc prakticky vyřadila z veřejného života. Zemřel v úplné domácí izolaci a pod tlakem válečné situace, jíž se statečně vzepřel v Útěše z filosofie. V první fázi svého života se zabýval celou řadou přírodovědných oborů, od mineralogie až po etologii, zejména vývojem nervové soustavy a zraku. Jeho práce o fototropismu zakládají vědeckou etologii u nás. Mezinárodně jej proslavily jeho Dějiny biologických teorií, ovlivněné Hansem Drieschem, které vyšly původně německy , dále anglicky a španělsky ; úplné české vydání vyšlo až roku 2006. Už počátkem 20. století se však jeho zájem začal obracet k filosofii, k veřejným záležitostem a k náboženství. Za první světové války přestoupil k protestantismu a pod vlivem Masaryka se začal věnovat veřejným otázkám. Svými radikálními názory na vědeckou poctivost, ...

Více od autora