Emanuel Rádl
Útěcha z filosofie

1946 | Nakladatelství Čin

Málokterá kniha vzbudila u nás takový ohlas, jako tato neveliká knížka. A právem! Neboť v dějinách světové literatury filosofické nenajdeme knihu podobnou. Je jedinečná obsahem i rozsahem problematiky a sotva kdy byla v moderní době napsána filosofická zpověď tak poeticky, s takovým dosahem. Nemůžeme být nepozorní k té…to skutečnosti už také proto, že opět jednou promlouvá k nám a k světu filosof rodnou řečí své země, aby nám pomohl najít cestu z labyrintu světa do ráje srdce. Každý v ní najdeme kus sebe, kus svého revolucionářství i konservativismu, bojovnosti i apoštolství, ať už jsme křesťané či bezvěrci, stoupenci vědy či filosofové.

Nemoc vyřadila profesora Rádla na dlouhá léta z činnosti a odloučila ho také od styku s přáteli. Ve svém mládí se za filosofii, jak se upřímně vyznává, styděl, v době nemoci byla jeho jedinou utěšitelkou. Rozmlouval v tichu svého pokoje s největšími představiteli filosofického myšlení a před smrtí měl tolik síly, aby výsledky těchto rozmluv zachytil v několika kapitolách a zanechal nám je jako svůj filosofický odkaz. Tak vznikla tato poetická a zároveň bojovná a revoluční knížka, která bude jistě novým mezníkem v našem filosofickém, a nejen filosofickém, myšlení, ačkoliv se drží velikého vzoru, který nepřišel zákon zrušit, nýbrž jej naplnit. Filosofie není mrtvá, má slavnou historii a slavné chvíle rozkvětu ji ještě očekávají. Rádlova Útěcha z filosofie je velikým příslibem nového, osvobozeného rozvoje filosofie. Málokterá kniha vzbudila u nás takový ohlas, jako tato neveliká knížka. A právem! Neboť v dějinách světové literatury filosofické nenajdeme knihu podobnou. Je jedinečná obsahem i rozsahem problematiky… a sotva kdy byla v moderní době napsána filosofická zpověď tak poeticky, s takovým dosahem. Nemůžeme být nepozorní k této skutečnosti už také proto, že opět jednou promlouvá k nám a k světu filosof rodnou řečí své země, aby nám pomohl najít cestu z labyrintu světa do ráje srdce. Každý v ní najdeme kus sebe, kus svého revolucionářství i konservativismu, bojovnosti i apoštolství, ať už jsme křesťané či bezvěrci, stoupenci vědy či filosofové.

Nemoc vyřadila profesora Rádla na dlouhá léta z činnosti a odloučila ho také od styku s přáteli. Ve svém mládí se za filosofii, jak se upřímně vyznává, styděl, v době nemoci byla jeho jedinou utěšitelkou. Rozmlouval v tichu svého pokoje s největšími představiteli filosofického myšlení a před smrtí měl tolik síly, aby výsledky těchto rozmluv zachytil v několika kapitolách a zanechal nám je jako svůj filosofický odkaz. Tak vznikla tato poetická a zároveň bojovná a revoluční knížka, která bude jistě novým mezníkem v našem filosofickém, a nejen filosofickém, myšlení, ačkoliv se drží velikého vzoru, který nepřišel zákon zrušit, nýbrž jej naplnit. Filosofie není mrtvá, má slavnou historii a slavné chvíle rozkvětu ji ještě očekávají. Rádlova Útěcha z filosofie je velikým příslibem nového, osvobozeného rozvoje filosofie.

Stav

Dobrý

bez obálky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	obálka Josef Kalousek
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	108
Jazyk:	česky
Edice:	17. svazek ed. 17. svazek ed. Živá věda : knihovna spisů naučných, pamětí a životopisů, Živá věda. Kniha 2, Svět člověka, 2. svazek ed. 2. svazek ed. Živá věda. Ř. Svět člověka, 2. svazek ed. 2. svazek ed. Řada Svět člověka
Vydání:	2
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 6. 2020 12:23
Číslo položky:	105370

O autorovi

Emanuel Rádl

Emanuel Rádl byl významný český biolog a polemicky originální vitalistický filosof, angažovaný zastánce Masarykova kritického realismu a odpůrce pozitivismu. Narodil se v početné rodině malého obchodníka, navštěvoval gymnázium v Benešově a v Domažlicích a na matčino přání vstoupil do noviciátu v augustiniánském řádu, kde ale pobyl jen dva roky . Brzy jej však opustil s tím, že poněkud zanevřel na katolickou církev, později přestoupil k protestantismu a stal se jedním z jeho čelných teoretiků. Na Karlově univerzitě studoval biologii a zde také roku 1898 promoval. Pracoval pak jako asistent Ústavu zoologie Filosofické fakulty UK, byl středoškolským profesorem v Plzni, v Pardubicích a od roku 1902 v Praze na gymnáziu v Ječné . Roku 1904 se stal docentem zoologie a dějin biologických věd, od roku 1919 řádným profesorem přírodní filosofie. V roce 1922 podnikl cestu kolem světa a z těchto dojmů vznikla kniha Západ a Východ. Roku 1934 předsedal 8. mezinárodnímu filosofickému kongresu v Praze, ale už roku 1935 ho těžká nemoc prakticky vyřadila z veřejného života. Zemřel v úplné domácí izolaci a pod tlakem válečné situace, jíž se statečně vzepřel v Útěše z filosofie. V první fázi svého života se zabýval celou řadou přírodovědných oborů, od mineralogie až po etologii, zejména vývojem nervové soustavy a zraku. Jeho práce o fototropismu zakládají vědeckou etologii u nás. Mezinárodně jej proslavily jeho Dějiny biologických teorií, ovlivněné Hansem Drieschem, které vyšly původně německy , dále anglicky a španělsky ; úplné české vydání vyšlo až roku 2006. Už počátkem 20. století se však jeho zájem začal obracet k filosofii, k veřejným záležitostem a k náboženství. Za první světové války přestoupil k protestantismu a pod vlivem Masaryka se začal věnovat veřejným otázkám. Svými radikálními názory na vědeckou poctivost, ...

Více od autora