Václav Černý
Tvorba a osobnost : II

1993 | Nakladatelství Odeon

Součástí souboru:

Tvorba a osobnost 1992 (2 svazky (908; 698 , 32 nečíslovaných obrazových příloh), 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

Další varianty

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.
	Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	698
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020704116
ISBN:	9788020704115
Editor:	Jan Šulc, Jaroslav Kabíček
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 2. 2025 13:39
Číslo položky:	1129767

O autorovi

Václav Černý

Václav Černý byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof. Po maturitě na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 . Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury musel v roce 1951 opustit univerzitu. Téhož roku byl uvězněn, po návratu z vězení pracoval v nevýznamném postavení v Československé akademii věd. Roku 1968 mohl opět vyučovat na univerzitě, ale již roku 1970 musel nuceně odejít do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, které mu umožnily publikovat články o literatuře. Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus. Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se ovšem označoval za radikálního socialistu, měl ovšem výhrady ke komunismu a marxismus z fil...

Více od autora