F. X Šalda, Růžena Svobodová
Tíživá samota : korespondence F.X.Šaldy a R.Svobodové

1969 | Nakladatelství Odeon

Obsáhlý svazek, v němž je uložena korespondence dvou osobností tak vyhraněných a přece spojených společným šlechtictvím ducha, má své ediční oprávnění. Nejde tu o znesvěcující nahlížení do známého dlouholetého intimního svazku, zakončeného až smrtí autorčinou r. 1920, ale o svědectví oplodňujicího dialogu mezi klasikem… české moderní kritiky a představitelkou mimózovitě přecitlivělého literárního světa. Poutem mezi nimi byl společný pocit cizoty a osamělosti dvou aristokraticky výlučných osobností. Obsáhlý svazek, v němž je uložena korespondence dvou osobností tak vyhraněných a přece spojených společným šlechtictvím ducha, má své ediční oprávnění. Nejde tu o znesvěcující nahlížení do známého dlo…uholetého intimního svazku, zakončeného až smrtí autorčinou r. 1920, ale o svědectví oplodňujicího dialogu mezi klasikem české moderní kritiky a představitelkou mimózovitě přecitlivělého literárního světa. Poutem mezi nimi byl společný pocit cizoty a osamělosti dvou aristokraticky výlučných osobností.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	354 s., 42 čb. fot
Jazyk:	česky
Edice:	45. svazek ed. 45. svazek ed. Paměti, korespondence, dokumenty
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 8. 2023 11:43
Číslo položky:	621598

O autorech

F. X Šalda

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.

Více od autora

Růžena Svobodová

Růžena Svobodová, rozená Růžena Čápová byla česká spisovatelka. Narodila se v Mikulovicích u Znojma, kde byl otec správcem klášterního panství řádu premonstrátů. Brzy se rodina přestěhovala do Prahy a ona vyrůstala v premonstrátském klášteře na Strahově, kde otec získal velký služební byt. S matkou zde prožívala náboženské obřady, úctu k světcům a k svatým; otec v ní zase probouzel zájem o literaturu. Jeho předčasná smrt proměnila celou situaci rodiny, když bylo Růženě jako nejstarší z jeho čtyř dětí teprve dvanáct let. Doma zavládla autoritativní matka, která byt z velké části pronajímala. Růžena absolvovala Vyšší dívčí školu, kromě toho navštěvovala na Smíchově klášterní penzionát benediktinek Sacré Coeur, aby se zdokonalila ve francouzštině. Stala se pak domácí učitelkou. V roce 1890 se provdala za básníka F. X. Svobodu v naději, že získá společenskou nezávislost. Měla svůj společenský salon, který navštěvovali Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejčí, F. X. Šalda, Otakar Štorch-Marien, výtvarnice Zdenka Braunerová, herečky Hana Kvapilová, Hana Benoniová, z literárně činných žen Božena Benešová a později i Marie Pujmanová. Sblížení se Šaldou se rokem 1893 proměnilo v milostný vztah. Milostné vzplanutí ji na čas poutalo také k J. S. Macharovi. V průběhu první světové války se věnovala charitě; působila v českém národním svépomocném sdružení České srdce jako zakladatelka a vedoucí Dětského odboru. Humanitární práce tohoto sdružení spočívala v organizování pobytu pražských či vídeňských dětí na venkově, kde dostávaly zdravou stravu, zatímco v hlavních městech říše vlivem válečných let neúměrně strádaly. Tehdy již byla vážně nemocná se srdcem. Roku 1918 založila časopis Lípa, který sama redigovala. Své humanitární a publikační aktivity směřovala k politice, ale nechtěla se zapojit do s...

Více od autora