Matěj Anastasia Šimáček
Štěstí : román - [Díl I.]

1891 | Nakladatelství Libuše, Matice zábavy a vědění

Součástí souboru:

Štěstí 1891 (2 sv. (160; 164 s.))

Vyberte kus

Stav

Dobrý

špinavé desky, desky s oděrkami, lehce zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý špinavé desky, desky s oděrkami, lehce zkosený hřbet	Skladem pro e-shop
	Stav Mírně opotřebená zkosený hřbet, prasklý hřbet, natrhnutá předsádka, razítko původního majitele	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý desky s oděrkami, stránky s flíčky, neautorský podpis	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, špinavé desky, desky s oděrkami, lehce zkosený hřbet
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	160
Jazyk:	česky
Edice:	21. svazek ed. 21. svazek ed. Libuše, matice zábavy a vědění
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 8. 2026 8:31
Číslo položky:	1860576

O autorovi

Matěj Anastasia Šimáček

Matěj Anastasia Šimáček , vystupoval také pod pseudonymem Martin Havel, byl český úředník, novinář a spisovatel. Narodil se v Praze, matka mu zemřela po narození, otec ve čtyřech letech; vychovávala ho babička a teta. Nejdříve absolvoval českou reálku a na technice vystudoval chemii. V letech 1881–1884 pracoval jako úředník , chemik v cukrovaru. Když se vrátil do Prahy, ujal se z pověření svého strýce, nakladatele Františka Šimáčka, redakce Světozoru , Zvonu , a od roku 1903 byl divadelním referentem v Národní politice. Psal i do časopisu Květy. Dne 4. května 1886 se v Hoříně oženil s Marií Trojanovou , dcerou rolníka z Brozánek. Manželé Šimáčkovi měli dvě děti. Dcera Milada se provdala za nakladatele Bohuslava Šimáčka , její syn byl spisovatel Radovan Šimáček. Syn Matěje Anastasia Šimáčka Vladimír Šimáček byl hercem. Po smrti první manželky se v roce 1906 oženil s vdovou Augustou Polívkovou, rozenou Boryštavskou . Je pohřben na pražských Olšanech. Někdy je jeho jméno psáno Matěj Anastazia Šimáček nebo Matěj Anastásia Šimáček. Druhé křestní jméno měl po matce Anastasii Šimáčkové, rozené Prettnerové. Svoji literární dráhu započal básněmi a povídkami. Čerpal z jemu známého prostředí, cukrovarů. Pak začal psát i romány, rozebíral prostředí pražských měšťanských kruhů, jeho romány patří do společensko-psychologických prací. V dramatické tvorbě patřil mezi průkopníky realismu na divadle, včetně zakomponování poznatků ze zmíněného cukrovaru. Výjevy bídy a utrpení nemocných dělníků byly na scéně velice nezvyklé. Nicméně hlavní jeho pozornost patřila novinám a časopisům. V letech 1907–1912 byly vydány Sebrané spisy Šimáčkovy o dvaceti svazcích....

Více od autora