Edvard Valenta
Starou cestou

1971 | Nakladatelství Československý spisovatel

Soubor povídek

Tři povídkové sbírky, Kouty srdce a světa, Lidé, které jsem potkal cestou, a Po prvé a naposledy, byly hlavním podkladem pro výbor povídek, o nichž autor doufal, že jejich platnost není pomíjivá. Dobou vzniku zabírají zhruba čtvrtstoletí. Za tak dlouhý čas se mění nejenom svět, ale taky autor, kte…rý nad leckterým projevem svého literárního mládí potřásá pochybovačně hlavou a nad většinou udělá kříž. Ale pokud se některé povídky, vzaté na milost a pojaté do této sbírky, liší od svého původního tvaru, pak jenom potud, že byly někde trochu ohoblovány příliš vysoké slohové chůdy, na nichž se literární mladost tak ráda vznáší. Jinak zůstalo všechno při starém.
Ubírá-li se autor starou cestou, vedoucí světy, které kdysi sám vytvořil, a potkává-li znovu tváře dávno ztracené, ač kdysi tak blízké a tak milované, je mu smutno. Přejme všem spisovatelům a tedy i sami sobě, aby byl smutek takové cesty jenom smutkem nad časem pouze odešlým, nikoli smutkem nad časem promarněným; nad nezdařeným dílem.
E. V. Soubor povídek

Tři povídkové sbírky, Kouty srdce a světa, Lidé, které jsem potkal cestou, a Po prvé a naposledy, byly hlavním podkladem pro výbor povídek, o nichž autor doufal, že jejich platno…st není pomíjivá. Dobou vzniku zabírají zhruba čtvrtstoletí. Za tak dlouhý čas se mění nejenom svět, ale taky autor, který nad leckterým projevem svého literárního mládí potřásá pochybovačně hlavou a nad většinou udělá kříž. Ale pokud se některé povídky, vzaté na milost a pojaté do této sbírky, liší od svého původního tvaru, pak jenom potud, že byly někde trochu ohoblovány příliš vysoké slohové chůdy, na nichž se literární mladost tak ráda vznáší. Jinak zůstalo všechno při starém.
Ubírá-li se autor starou cestou, vedoucí světy, které kdysi sám vytvořil, a potkává-li znovu tváře dávno ztracené, ač kdysi tak blízké a tak milované, je mu smutno. Přejme všem spisovatelům a tedy i sami sobě, aby byl smutek takové cesty jenom smutkem nad časem pouze odešlým, nikoli smutkem nad časem promarněným; nad nezdařeným dílem.
E. V.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	292
Jazyk:	česky
Vydání:	2., upr. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 6. 2023 11:21
Číslo položky:	580034

O autorovi

Edvard Valenta

Edvard Valenta byl český prozaik, básník a publicista. Edvard Valenta se narodil 22. ledna 1901 v rodině prostějovského zubního lékaře MUDr. Antonína Valenty. V matrice je zapsán jako Eduard, křestní jméno Edvard přijal později. Otec pocházel ze vsi Roštína u Kroměříže, matka z podnikatelské rodiny Chmelařů. V roce 1903 mu nejprve zemřel na souchotiny otec, o čtyři roky později na tutéž nemoc i matka. Spolu se sestrami se ho ujal strýc František Kovářík , v té době spolumajitel prostějovské firmy F. a J. Kovařík , politik a předválečný ministr. Edvard Valenta maturoval v roce 1918 na prostějovské reálce. Ve stejné době studoval na místním gymnáziu spolu s Valentovou sestrou Olgou Jiří Wolker; s ním Valenta redigoval 2. ročník Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku. Nedostatek lásky v pěstounské rodině, stejně tak jako sebevražda sedmnáctileté sestry Věry se zobrazují v jeho díle v některých autobiografických ohlasech. Na brněnskou techniku nastoupil Edvard Valenta na přání svého pěstouna Františka Kováříka, který očekával jeho angažovanost v prostějovském podniku. Vystudoval však pouze čtyři semestry a po příležitostných zaměstnáních nastoupil v roce 1920 do brněnské redakce Lidových novin. V Lidových novinách je působil v brněnské redakci i v olomoucké a pražské pobočce, nejprve jako stenograf, později redaktor a v závěru jako vedoucí redaktor kulturní a literární části a politický úvodníkář. Za finanční podpory Jana Antonína Bati cestoval po světě jako reportér a také J. A. Baťu doprovázel při jeho cestě po USA v roce 1939. V roce 1940 se po zákazu novinářské činnosti stal spisovatelem z povolání. V roce 1942 se přestěhoval z Prahy do Voznice u Příbrami; zde žil nejprve ve vile, kterou měl v obci pronajatu Oldřich Nový. Ke konci války, když již žil v jiném d...

Více od autora