Knihy
Knižní kultura a typografie
Typo Avantgarda
Edvard Valenta
Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě

Edvard Valenta: Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě

Edvard Valenta, Bedřich Golombek
Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě : nejtěžší léta Jana Welzla

1932 | Nakladatelství František Borový

Osudy Jana Welzla, rodáka ze Zábřehu na Moravě, známého spíš jako Arktic Bismarc nebo Eskymo Welzl sepsali podle jeho vyprávění se zachováním jeho specifického způsobu řeči dva brněnští novináři Bedřich Golombek a Edvard Valenta. Vznikla tak svérázná kniha, líčící osudy tohoto dobrodruha, lovce, zlatokopa eskymáckého s…oudce a náčelníka, žijícího na přelomu 19. a 20. století na Nové Zemi v Arktidě v období po roce 1924, kdy po ztroskotání své lodi je postrkem poslán domů, do Československa . Pět let jeho pobytu v civilizaci popisuje právě tato kniha, nejsou to žádná skvělá dobrodružství, jen řada historek, jak korálky navlečené na šňůru vyprávění, někdy úsměvné někdy trochu tragikomické a končící Welzlovým odjezdem v roce 1929 zpátky na jeho oblíbený "Zlatý sever".
Jan Welzl zemřel po úraze ve věku 83 let v roce 1951 a je pohřben na zlatokopeckém hřbitově v Dawsonu, Aljaška. Osudy Jana Welzla, rodáka ze Zábřehu na Moravě, známého spíš jako Arktic Bismarc nebo Eskymo Welzl sepsali podle jeho vyprávění se zachováním jeho specifického způsobu řeči dva brněnští novináři Bedři…ch Golombek a Edvard Valenta. Vznikla tak svérázná kniha, líčící osudy tohoto dobrodruha, lovce, zlatokopa eskymáckého soudce a náčelníka, žijícího na přelomu 19. a 20. století na Nové Zemi v Arktidě v období po roce 1924, kdy po ztroskotání své lodi je postrkem poslán domů, do Československa . Pět let jeho pobytu v civilizaci popisuje právě tato kniha, nejsou to žádná skvělá dobrodružství, jen řada historek, jak korálky navlečené na šňůru vyprávění, někdy úsměvné někdy trochu tragikomické a končící Welzlovým odjezdem v roce 1929 zpátky na jeho oblíbený "Zlatý sever".
Jan Welzl zemřel po úraze ve věku 83 let v roce 1951 a je pohřben na zlatokopeckém hřbitově v Dawsonu, Aljaška.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Opotřebená

politá, rozpadlá vazba, natrhnutý hřbet, mapky od vody do stránky 60

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Opotřebená, politá, rozpadlá vazba, natrhnutý hřbet, mapky od vody do stránky 60
Vazba:	volná brož
Počet stran:	188
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Eduard Milén
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 3. 2025 9:17
Číslo položky:	1196471

O autorech

Edvard Valenta

Edvard Valenta byl český prozaik, básník a publicista. Edvard Valenta se narodil 22. ledna 1901 v rodině prostějovského zubního lékaře MUDr. Antonína Valenty. V matrice je zapsán jako Eduard, křestní jméno Edvard přijal později. Otec pocházel ze vsi Roštína u Kroměříže, matka z podnikatelské rodiny Chmelařů. V roce 1903 mu nejprve zemřel na souchotiny otec, o čtyři roky později na tutéž nemoc i matka. Spolu se sestrami se ho ujal strýc František Kovářík , v té době spolumajitel prostějovské firmy F. a J. Kovařík , politik a předválečný ministr. Edvard Valenta maturoval v roce 1918 na prostějovské reálce. Ve stejné době studoval na místním gymnáziu spolu s Valentovou sestrou Olgou Jiří Wolker; s ním Valenta redigoval 2. ročník Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku. Nedostatek lásky v pěstounské rodině, stejně tak jako sebevražda sedmnáctileté sestry Věry se zobrazují v jeho díle v některých autobiografických ohlasech. Na brněnskou techniku nastoupil Edvard Valenta na přání svého pěstouna Františka Kováříka, který očekával jeho angažovanost v prostějovském podniku. Vystudoval však pouze čtyři semestry a po příležitostných zaměstnáních nastoupil v roce 1920 do brněnské redakce Lidových novin. V Lidových novinách je působil v brněnské redakci i v olomoucké a pražské pobočce, nejprve jako stenograf, později redaktor a v závěru jako vedoucí redaktor kulturní a literární části a politický úvodníkář. Za finanční podpory Jana Antonína Bati cestoval po světě jako reportér a také J. A. Baťu doprovázel při jeho cestě po USA v roce 1939. V roce 1940 se po zákazu novinářské činnosti stal spisovatelem z povolání. V roce 1942 se přestěhoval z Prahy do Voznice u Příbrami; zde žil nejprve ve vile, kterou měl v obci pronajatu Oldřich Nový. Ke konci války, když již žil v jiném d...

Více od autora

Bedřich Golombek

Bedřich Golombek, pseudonymy Karel Hrozek, Vladimír Choleva , byl český novinář a spisovatel-prozaik. Jeho otec byl ostravský havíř Josef Golombek , který pracoval jako vážný v ostravských dolech, matka Kristina, rozená Tomášková . Otec mu zemřel, když mu bylo sedm let. V roce 1919 vystudoval klasické gymnázium, poté pracoval jako reportér v brněnské redakci Lidových novin a zároveň s tím studoval čtyři semestry práva na Masarykově univerzitě v Brně. Po studiích pracoval jako referent ze soudních síní. Od roku 1930 byl hlavním redaktorem nedělní přílohy Lidových novin, od roku 1933 pak šéfredaktorem odpoledního vydání tohoto listu, po druhé světové válce se stal šéfredaktorem pražské redakce Lidových novin. Po převratu v roce 1948 z redakce Lidových novin odešel a pracoval v jedné brněnské továrně, kde se vyráběly rentgenové přístroje. Bedřich Golombek byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil 14. května 1927 s Marií Dostalovou . Toto manželství bylo rozloučeno v roce 1934. Podruhé se oženil 3. února 1938 s Josefinou , rozenou Korcovou, rozloučenou Vláčilíkovou, později Valentovou. Bedřich Golombek byl třetím manželem Josefiny Golombkové. Jejím druhým manželem byl v letech 1924–1934 spisovatel a Golombkův spoluautor Edvard Valenta. Společně Edvardem Valentou zaznamenal a literárně upravil příběhy Jana Eskymo Welzla, českého cestovatele a eskymáckého náčelníka. Tyto příběhy byl nejprve vydávány v letech 1929–1930 jako literární seriál v Lidových novinách a později, v 1930 a 1934, byly publikovány knižně ve třech samostatných knihách: O tehdejší popularitě dnes už polozapomenutých autorů Edvarda Valenty a Bedřicha Golombka, stejně jako o popularitě jejich díla o Eskymu Welzlovi, svědčí román Válka s Mloky . Karel Čapek v něm v části Pan Golombek a Pan Valenta nechal své redakční kolegy, coby reportéry...

Více od autora