Edvard Valenta
Starou cestou

1958 | Nakladatelství Československý spisovatel

V první části nás provede domácím prostředím, v druhé po stopách svého putování světem. Jádrem většiny povídek jsou lidské problémy věčné i dočasné. V některých povídkách ukázal autor na řadu palčivých problémů soudobé Ameriky. V závěrečné povídce se vrací domů. 28.10.1958 Kudr. V první části nás provede domácím prostředím, v druhé po stopách svého putování světem. Jádrem většiny povídek jsou lidské problémy věčné i dočasné. V některých povídkách ukázal autor na řadu palčivýc…h problémů soudobé Ameriky. V závěrečné povídce se vrací domů. 28.10.1958 Kudr.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý opotřebená obálka	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	294
Jazyk:	česky
Vydání:	Vyd. 2., Ve výboru Starou cestou 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 4. 2024 16:56
Číslo položky:	819830

O autorovi

Edvard Valenta

Edvard Valenta byl český prozaik, básník a publicista. Edvard Valenta se narodil 22. ledna 1901 v rodině prostějovského zubního lékaře MUDr. Antonína Valenty. V matrice je zapsán jako Eduard, křestní jméno Edvard přijal později. Otec pocházel ze vsi Roštína u Kroměříže, matka z podnikatelské rodiny Chmelařů. V roce 1903 mu nejprve zemřel na souchotiny otec, o čtyři roky později na tutéž nemoc i matka. Spolu se sestrami se ho ujal strýc František Kovářík , v té době spolumajitel prostějovské firmy F. a J. Kovařík , politik a předválečný ministr. Edvard Valenta maturoval v roce 1918 na prostějovské reálce. Ve stejné době studoval na místním gymnáziu spolu s Valentovou sestrou Olgou Jiří Wolker; s ním Valenta redigoval 2. ročník Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku. Nedostatek lásky v pěstounské rodině, stejně tak jako sebevražda sedmnáctileté sestry Věry se zobrazují v jeho díle v některých autobiografických ohlasech. Na brněnskou techniku nastoupil Edvard Valenta na přání svého pěstouna Františka Kováříka, který očekával jeho angažovanost v prostějovském podniku. Vystudoval však pouze čtyři semestry a po příležitostných zaměstnáních nastoupil v roce 1920 do brněnské redakce Lidových novin. V Lidových novinách je působil v brněnské redakci i v olomoucké a pražské pobočce, nejprve jako stenograf, později redaktor a v závěru jako vedoucí redaktor kulturní a literární části a politický úvodníkář. Za finanční podpory Jana Antonína Bati cestoval po světě jako reportér a také J. A. Baťu doprovázel při jeho cestě po USA v roce 1939. V roce 1940 se po zákazu novinářské činnosti stal spisovatelem z povolání. V roce 1942 se přestěhoval z Prahy do Voznice u Příbrami; zde žil nejprve ve vile, kterou měl v obci pronajatu Oldřich Nový. Ke konci války, když již žil v jiném d...

Více od autora