Charles Cros
Smích a písně Montmartru

Charles Cros

Émile-Hortensius-Charles Cros /čti „šárl kro“/ byl francouzský básník a vynálezce v oblasti záznamu a reprodukce zvuku a barevné fotografie. Narodil se ve Fabrezanu v departementu Aude. Byl synem právníka. Studoval lékařství v Paříži, ale studium nedokončil, nejspíše proto, že během svých studií poznal svoji budoucí milenku Ninu de Villard, která jej uvedla do společnosti mladých intelektuálů tehdejší doby, pořádala totiž setkání sympatizantů pařížské Komuny, kteří se rekrutovali především z nové generace umělců. To Crose přesvědčilo, aby si zvolil dráhu svobodného povolání. Velmi jej ovlivnil humanismus, tedy i touha jak po intenzivním smyslovém vnímání světa, tak po vědeckém poznání. Během pařížské světové výstavy v roce 1867 jej velmi zaujal objev telegrafu a rozhodl se proto věnovat bádání v oblasti reprodukční techniky. Ve stejném roce teoreticky zpracoval téma o možnostech realizace barevné fotografie a vytvořil i fotografický záznam pohybu, podobný budoucímu filmu, i když na jiném principu. Téměř paralelně, v roce 1869, debutoval i jako básník v časopise „L'Artiste“ . Během francouzsko-pruské války se Charles Cros setkal s význačnými představiteli proslulé skupiny tzv. prokletých básníků , Paulem Verlainem a Arthurem Rimbaudem. Jejich tvorba a vzniklé přátelství s nimi jej inspirovaly k další činnosti v oblasti poezie. Stal se členem tohoto sdružení a jeho první básnickou sbírkou byla Le coffret du Santal , vydaná v roce 1873, tedy ve stejné době, kdy vychází slavná Rimbaudova Une Saison en enfer . V roce 1874 byl Charles Cros po krátký čas šéfredaktorem časopisu “La Revue du monde nouveau“ a vydává sbírku Le fleuve , ilustrovanou reprodukcemi rytin slavného impresionistického malíře Eduarda Maneta. Brzy následovala i třetí kniha básní Le collier de griffes , kterou však Cros oficiální publika...