Luis de Góngora y Argote
španělský barokní básník
Luis de Góngora y Argote byl španělský básník, dramatik a kněz, vrcholný představitel období Siglo de Oro , vůdčí postava literárního směru známého jako kulteranismus, později též góngorismus. Jeho nejznámějšími díly jsou čtyřdílná alegorická poéma Samoty a veršovaná Báje o Ákidovi a Galatei. Luis byl synem právníka dona Francisca de Argote a vznešené paní Leonor de Góngora. Studoval práva v Salamance a vstoupil do mnišského řádu. Pro náklonnost ke kartám, hazardním hrám a corridě mu však byla roku 1588 udělena biskupská upomínka. Vrátil se do rodné Córdoby, odkud později vycestoval do Galicie, Navarry a obou Kastilií. V té době už psal sonety, romance a satiry. Po dalším návratu do Córdoby… roku 1609 sílí barokní napětí jeho veršů. Mezi lety 1610–1611 píše skladbu Oda a la toma de Larache a roku 1613 svého "Polyféma", skladbu psanou ve stancích, jež parafrázuje jednu z pasáží Ovidiových Proměn ; šlo o oblíbené téma, jež zpracovával také Góngorův současník Luis Carrillo y Sotomayor. Ještě téhož roku zveřejňuje u královského dvora svou ambiciózní, avšak nedokončenou skladbu: Samoty. Jejich rozšíření vyvolalo velkou polemiku o temnosti a afektovanosti Góngorova stylu a přineslo mu řadů následovníků , kteří jsou proto někdy označováni jako culteranos ; získal ovšem i řadu odpůrců, a to i ze strany konceptistů, jako byl Francisco de Quevedo, či autorů jako Lope de Vega nebo Lupercio y Bartolomé Leonardo de Argensola. Góngorova sláva a prestiž se rychle rozšířila, zvláště poté, co jej Filip III. Španělský jmenoval dvorním kaplanem. Na dvoře žil až do roku 1626, ovšem za neustálých finančních problémů, neboť bylo velmi obtížné najít stálého mecenáše. ...
Luis de Góngora y Argote byl španělský básník, dramatik a kněz, vrcholný představitel období Siglo de Oro , vůdčí postava literárního směru známého jako kulteranismus, později též góngorismus. Jeho nejznámějšími díly jsou čtyřdílná alegorická poéma Samoty a veršovaná Báje o Ákidovi a Galatei. Luis byl synem právníka dona Francisca de Argote a vznešené paní Leonor de Góngora. Studoval práva v Salamance a vstoupil do mnišského řádu. Pro náklonnost… ke kartám, hazardním hrám a corridě mu však byla roku 1588 udělena biskupská upomínka. Vrátil se do rodné Córdoby, odkud později vycestoval do Galicie, Navarry a obou Kastilií. V té době už psal sonety, romance a satiry. Po dalším návratu do Córdoby roku 1609 sílí barokní napětí jeho veršů. Mezi lety 1610–1611 píše skladbu Oda a la toma de Larache a roku 1613 svého "Polyféma", skladbu psanou ve stancích, jež parafrázuje jednu z pasáží Ovidiových Proměn ; šlo o oblíbené téma, jež zpracovával také Góngorův současník Luis Carrillo y Sotomayor. Ještě téhož roku zveřejňuje u královského dvora svou ambiciózní, avšak nedokončenou skladbu: Samoty. Jejich rozšíření vyvolalo velkou polemiku o temnosti a afektovanosti Góngorova stylu a přineslo mu řadů následovníků , kteří jsou proto někdy označováni jako culteranos ; získal ovšem i řadu odpůrců, a to i ze strany konceptistů, jako byl Francisco de Quevedo, či autorů jako Lope de Vega nebo Lupercio y Bartolomé Leonardo de Argensola. Góngorova sláva a prestiž se rychle rozšířila, zvláště poté, co jej Filip III. Španělský jmenoval dvorním kaplanem. Na dvoře žil až do roku 1626, ovšem za neustálých finančních problémů, neboť bylo velmi obtížné najít stálého mecenáše. ...
