Julius Zeyer
Radúz a Mahulena : slovenská pohádka o čtyřech dějstvích

1955 | Nakladatelství Orbis

Mahulena, dcera krále Stojmíra a královny Runy, poruší vůli svých rodičů a pomůže na svobodu kralevici nepřátelské říše Radúzovi. Za to je oba stihne Runina kletba: Radúz na Mahulenu zapomene, jestliže ho políbí jiná žena. Polibek Radúzovy matky Nyoly způsobí, že Radúz ztratí pamět; Mahulena se promění v topol, který d…á Nyola podtít. Krev, vytrysknuvší ze stromu na Radúzovo čelo, mu vrátí paměť. "Ó, budou pozdní ještě pokolení si vyprávět o věrném jejich milování! Toť jako v pohádce, jak šťastni jsou, Radúz a Mahulena..." - je závěr pohádkové hry, kterou zpracoval Zeyer na známý motiv vítězící lásky ve slovenské pohádce. Mahulena, dcera krále Stojmíra a královny Runy, poruší vůli svých rodičů a pomůže na svobodu kralevici nepřátelské říše Radúzovi. Za to je oba stihne Runina kletba: Radúz na Mahulenu zapomene, jestliž…e ho políbí jiná žena. Polibek Radúzovy matky Nyoly způsobí, že Radúz ztratí pamět; Mahulena se promění v topol, který dá Nyola podtít. Krev, vytrysknuvší ze stromu na Radúzovo čelo, mu vrátí paměť. "Ó, budou pozdní ještě pokolení si vyprávět o věrném jejich milování! Toť jako v pohádce, jak šťastni jsou, Radúz a Mahulena..." - je závěr pohádkové hry, kterou zpracoval Zeyer na známý motiv vítězící lásky ve slovenské pohádce.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	123
Jazyk:	česky
Editor:	Ludmila Kopáčková
Edice:	Divadelní hry
Vydání:	6. vydání (v Orbise první)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 8. 2026 13:43
Číslo položky:	1867795

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora