Emanuel Poche, Pavel Preiss
Pražské paláce

1973 | Nakladatelství Odeon

Reprezentativně vypravená publikace podává slovem i obrazem výklad o architektuře a malířské výzdobě pražských paláců. Emanuel Poche, autor pojednání o architektuře, seznamuje s počátky pražské palácové architektury, všímá si královského paláce na Pražském hradě, sleduje pražské paláce doby renesance, baroka, vrcholnéh…o a pozdního baroka, zmiňuje se o klasicistním období a věnuje pozornost pražským palácům 19. století. Pojednání o výzdobě pražských paláců je dílem Pavla Preisse. Reprezentativně vypravená publikace podává slovem i obrazem výklad o architektuře a malířské výzdobě pražských paláců. Emanuel Poche, autor pojednání o architektuře, seznamuje s počátky pražské paláco…vé architektury, všímá si královského paláce na Pražském hradě, sleduje pražské paláce doby renesance, baroka, vrcholného a pozdního baroka, zmiňuje se o klasicistním období a věnuje pozornost pražským palácům 19. století. Pojednání o výzdobě pražských paláců je dílem Pavla Preisse.

Stav

dobrý, insignie knihovny

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 23. 5. 2025

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	Vázaná s obálkou
Počet stran:	396
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Zdenko Feyfar
Edice:	23. svazek ed. 23. svazek ed. Památky
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 2. 2025 13:2
Číslo položky:	1142482

O autorech

Emanuel Poche

Emanuel Jan Karel Josef Maria Poche byl český historik umění, autor řady odborných a populárních publikací. Narodil se na pražském předměstí Smíchově čp. 1023, tedy na pražském předměstí čerstvě povýšeném na město, jako jediný syn poštovního úředníka, vrchního poštovního rady Josefa Pocheho a jeho ženy Heleny, rozené Tužilové. Byl vnukem c. k. vrchního horního rady a účetního v Příbrami Emanuela Pocheho a pravnukem lesního v Drahoňově Újezdě Ignáce Pocheho. V letech 1922–1927 vystudoval historii a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Karla Chytila. Profesoru Vojtěchu Birnbaumovi poté dělal asistenta . Po roce 1928 pracoval jako úředník Státního fotoměřického ústavu při dokumentaci architektonických památek v Čechách. Od roku 1933 pracoval v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v letech 1948–1959 byl jeho ředitelem. Roku 1959 byl jako nestraník z politických důvodů sesazen, křivě obviněn z přečinů a odsouzen. V letech 1961–1979 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Věnoval se zejména uměleckým památkám Prahy, baroknímu sochařství a uměleckému řemeslu. Byl vědeckým redaktorem edice Umělecké památky Čech v Pražském nakladatelství Václava Poláčka. Byl dlouholetým členem a 1946–1950 předsedou Klubu Za starou Prahu, redaktorem Věstníku pro ochranu památek , redaktorem Ročenky kruhu pro pěstování dějin umění , spolupracovníkem Ottova slovníku naučného nové doby, členem redakční rady časopisů Ochrana památek a Umění . Jeho první manželkou byla vnučka presidenta Tomáše Garriguea Masaryka Herberta Masaryková, s níž měl dceru Charlottu , provdanou za hudebního skladatele Petra Kotíka, která emigrova...

Více od autora

Pavel Preiss

Pavel Preiss je český historik umění. Zabývá se především uměním v dobách renesance, manýrismu a baroka. Narodil se 21. května 1926 v rodině právníka a státního úředníka na Ministerstvu průmyslu, obchodu a živnosti Dmitrije Preisse . Jeho babičkou byla spisovatelka Gabriela Preissová. V letech 1938–1945 absolvoval Druhé státní Československé reálné gymnázium na Vinohradech. Na konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce v roce 1945 začal studovat dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě UK. Roku 1950 byl odveden k nově založenému útvaru PTP. Tomuto útvaru zůstal nedobrovolně věrný po celou dobu jeho existence, až do roku 1954. Po návratu z vojny nastoupil do Státní památkové správy, kde se dva roky v Národní kulturní komisi zabýval katalogizací sbírkových předmětů na českých zámcích. V roce 1956 přijal zaměstnání v oddělení historické archeologie Národního muzea. Inventarizace sbírek ho nebavila a nebyl spokojen s administrativním charakterem práce ani s politickými poměry. Badatelsky se zabýval činností Jana Quirina Jahna. Podařilo se mu však získat při práci v muzeu titul kandidáta věd bez nutnosti vstupovat do KSČ. Začátkem 60. let se mu naskytla příležitost pracovat pro Národní galerii, kde se časem dostal i k pořádání zahraničních výstav. Tou dobou také odolal nabídkám spolupráce s StB. Roku 1969 byl jmenován docentem. Krátce přednášel na filozofické fakultě, ale brzy byl nucen odejít. Roku 1992 byl jmenován profesorem a v letech 1993–1994 se mu dostalo cti být hostujícím profesorem na vídeňské univerzitě. Po návratu do Prahy opět přednášel na Karlově univerzitě.

Více od autora