Jindřich Šimon Baar
Poslední soud

1958 | Nakladatelství Lidová demokracie

První díl románu, jehož děj je čerpán z prostředí chodské vesnice, líčí tragedii bratrů Martina a Hadama Poraziluc, které zhoubné sudičství, vyvolané lakotou Martinovy ženy Manky, připraví o všechen majetek a nakonec přivede až k bratrovraždě. Druhý díl, "Na děkanství", napsaný o 7 let později , sleduje osudy Martinova… syna, který se stal knězem a později děkanem. I jej však připraví matčina lakota o úctu a lásku farníků i o duševní klid, takže se vzdává svého úřadu a nachází nakonec útočiště v klášteře, kde si již odbývá pokání za bratrovu vraždu i jeho strýc Hadam. První díl románu, jehož děj je čerpán z prostředí chodské vesnice, líčí tragedii bratrů Martina a Hadama Poraziluc, které zhoubné sudičství, vyvolané lakotou Martinovy ženy Manky, připraví o všechen m…ajetek a nakonec přivede až k bratrovraždě. Druhý díl, "Na děkanství", napsaný o 7 let později , sleduje osudy Martinova syna, který se stal knězem a později děkanem. I jej však připraví matčina lakota o úctu a lásku farníků i o duševní klid, takže se vzdává svého úřadu a nachází nakonec útočiště v klášteře, kde si již odbývá pokání za bratrovu vraždu i jeho strýc Hadam.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

stránky lehce zvlněné

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, stránky lehce zvlněné
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	315
Jazyk:	česky
Edice:	Vyšehrad
Vydání:	V nakladatelství Lidová demokracie 1. vydání, celkově 11. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 9. 2025 9:10
Číslo položky:	1378821

O autorovi

Jindřich Šimon Baar

Jindřich Šimon Baar byl český katolický kněz, básník a spisovatel, představitel realismu, tzv. venkovské prózy a Katolické moderny. Byl bratrancem a přítelem Josefa Fišera. Studoval gymnázium v Domažlicích , poté teologii v Praze. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Pak působil na několika místech jako duchovní a v této funkci se zapojoval do snah o církevní reformu. Nejprve jako kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích, poté v letech 1895–1897 a 1909–1919 farář v Ořechu a 1899–1909 v Klobukách. V letech 1918–1921 byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva československého. Roku 1919 odešel do důchodu a žil ve své rodné obci. Pohřben je na hřbitově zvaném Na Soutkách v rodném Klenčí pod Čerchovem. Jindřich Šimon Baar si nepřál, aby na náhrobku bylo uvedeno jeho jméno a proto je na něm pouze verš: Po jeho smrti v Klenčí bylo zřízeno Muzeum Jindřicha Šimona Baara. Nedaleko Klenčí, v malé vsi Výhledy, mu byl zřízen památník se sochou v nadživotní velikosti. Na jeho zbudování se podílely okolní obce a některé další spolky, každý z nich je na památníku zmíněn. Nachází se zde i citát J. Š. Baara: Pamětní deska se také nachází na fasádě fary v Ořechu u Prahy, kde Baar dlouhá léta působil jako kněz. Jeho snahou bylo zobrazit běžný život na vesnici . Před psaním napřed poctivě bádal v archivech a jeho díla jsou realistická. Svému rodákovi, Janu Vrbovi, vyčítal, že si ve svých historických románech hodně vymýšlel a nedržel se faktů. Baarovy spisy vyšly ve 30 svazcích v letech 1923–1934.

Více od autora