Aleksandr Ivanovič Kuprin
Podzimní květy

1981 | Lidové nakladatelství

Ve výboru devatenácti povídek a novel o různých podobách milostného citu dominuje biblický příběh o lásce mladičké Sulamit a moudrého krále Šalamouna a dramatické vyprávění o lásce dívky nařčené z čarodějnictví. Ve výboru devatenácti povídek a novel o různých podobách milostného citu dominuje biblický příběh o lásce mladičké Sulamit a moudrého krále Šalamouna a dramatické vyprávění o lásce dívky nařčené z ča…rodějnictví.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.	~~59 Kč~~
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.	~~69 Kč~~

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	337
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Oldřich Kulhánek
Edice:	92. svazek ed. 92. svazek ed. Knihy srdce
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 3. 2026 18:57
Číslo položky:	1673668

O autorovi

Aleksandr Ivanovič Kuprin

Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room. Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší". Nástup bolševiků roku 1917 vnímal rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další. Je pochován v Sankt-Petěrburgu.

Více od autora