Vladimír Mináč
Paradoxy

1969 | Nakladatelství Svoboda

Výbor z Mináčových teoretických statí představuje čtenáři tohoto prozaika jako neméně významného společenského a literárního kritika. S nesmlouvavostí a v ostrých formulacích pojednává Mináč o problémech současného života i umění. Cílem jeho úvah je velmi konkrétní, často bolestné poznání dialektiky mnoha společenských… jevů, ať již je to základní rozpor vztahu teorie-umění, otázka mravnosti v literatuře či inflace slov. Výbor z Mináčových teoretických statí představuje čtenáři tohoto prozaika jako neméně významného společenského a literárního kritika. S nesmlouvavostí a v ostrých formulacích pojednává Mináč o problém…ech současného života i umění. Cílem jeho úvah je velmi konkrétní, často bolestné poznání dialektiky mnoha společenských jevů, ať již je to základní rozpor vztahu teorie-umění, otázka mravnosti v literatuře či inflace slov.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	69 Kč
	Stav Dobrý přelepka na deskách, lehce zažloutlá	Skladem pro e-shop	~~79 Kč~~ 59 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	131
Jazyk:	česky
Překladatel:	Dušan Karpatský, Marie Kozlíková
Edice:	Akt, Akt : aktuality kritika teorie
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 5. 2025 10:58
Číslo položky:	1224240

O autorovi

Vladimír Mináč

Vladimír Mináč byl slovenský spisovatel-prozaik, esejista, filmový scenárista, publicista, kulturní organizátor a politik Komunistické strany Slovenska. Působil jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, za normalizace předseda Matice slovenské, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Slovenské národní rady. Ve Federálním shromáždění zasedal znovu po sametové revoluci v letech 1990-1992 za slovenské komunisty . Vzdělání získal na gymnáziu v Rimavské Sobotě a v Tisovci, kde také nakonec maturoval. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval slovenštinu a němčinu. Zúčastnil se aktivně Slovenského národního povstání, koncem roku 1944 byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Mauthausenu a později do Dachau. Po válce byl redaktorem armádního časopisu Bojovník . V roce 1949 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a zároveň byl redaktorem deníku Kultúrny život. V roce 1951 se stal vedoucím scenáristického oddělení Československého státního filmu, později šéfredaktorem časopisu Kultúrny život a od roku 1955 šéfredaktorem Slovenských pohľadov. V letech 1956–1974 se profesionálně věnoval literární tvorbě. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. V 60. letech se zapojoval do četných dobových diskuzí o postavení Slováků a Slovenska. V roce 1965 například vystupoval v polemice o dědictví slovenského povstání v letech 1848–1849, které Karel Marx a ortodoxní marxistická historiografie hodnotila jako reakční, provídeňské a sabotující liberální maďarskou revoluci. Mináč tento výklad odmítl a postoj maďarských revolucionářů označil za šovinistický. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém p...

Více od autora