Knihy
Poezie
Česká poezie
Vilém Závada
Panychida. Siréna. Cesta pěšky

Vilém Závada
Panychida. Siréna. Cesta pěšky

1972 | Nakladatelství Československý spisovatel

První svazek básnického díla národního umělce obsahuje tři knihy, které vyšly v rozpětí let 1921-1937 . Vznikaly v ovzduší básníkova myšlenkového i citového zrání na pozadí nové válečné hrozby apočínajících politických otřesů. Proto v nich vedle motivu zbožnění ženy najdeme motivy protiválečné. Závada obdivoval poezii …Wolkrovu, Horovu, Seifertovu, okouzlil ho Nezval, ale nejbližší svým osudem i autorským rukopisem mubyl František Halas, jak přiznává v doslovu knihy. První svazek básnického díla národního umělce obsahuje tři knihy, které vyšly v rozpětí let 1921-1937 . Vznikaly v ovzduší básníkova myšlenkového i citového zrání na pozadí nové válečné hrozby apočína…jících politických otřesů. Proto v nich vedle motivu zbožnění ženy najdeme motivy protiválečné. Závada obdivoval poezii Wolkrovu, Horovu, Seifertovu, okouzlil ho Nezval, ale nejbližší svým osudem i autorským rukopisem mubyl František Halas, jak přiznává v doslovu knihy.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Počet stran:	321
Jazyk:	česky
Edice:	Básnické dílo / Vilém Závada, 1. svazek ed. 1. svazek ed. Básnické dílo V. Závady
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 4. 2024 13:58
Číslo položky:	826559

O autorovi

Vilém Závada

Vilém Závada byl český básník, spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl roku 1915 na haličské frontě. Základní školu vychodil v rodné Hrabové, v letech 1917–1923 studoval klasické gymnázium v Ostravě. Od roku 1923 studoval na Filozofické fakultě v Praze slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu, v roce 1929 ukončil státní knihovnickou školu. V letech 1930–1932 byl redaktorem časopisu Rozpravy Aventina, který vydával Otakar Štorch-Marien. V letech 1932–1937 byl redaktorem čtrnáctideníku Listy vydavatelství Melantrich. Brzy po květnu 1945 vstoupil Závada do KSČ, což se brzy odrazilo i v jeho básnické tvorbě. V roce 1948 byl jmenován ředitelem národní a univerzitní knihovny, o rok později se této funkce vzdal. Po roce 1953 působil jako redaktor a spisovatel z povolání. V roce 1931 se oženil s Jaroslavou Hrejsovou, pocházející z významného evangelického rodu. Kvůli sňatku změnil i svou církevní příslušnost a z katolíka se stal členem Českobratrské církve evangelické. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Jeho dílo je velmi pesimistické , plné tragického životního pocitu. To patrně pramenilo z více faktorů: otcovy předčasné smrti, vlastních prožitků války a mladí tráveného ve vyprahlém prostředí ostravských šachet a hutí. Jeho díla lze označit až za nihilistická. Je patrný velmi silný vztah k rodnému kraji. Kromě vlastní tvorby překládal z těchto jazyků: němčiny, ruštiny , francouzštiny, rumunštiny , slovinštiny , slovenštiny , polštiny , bulharštiny a s jazykovou pomocí odborníků také z hebrejštiny , perštiny , maďarštiny...

Více od autora