Vilém Závada
Panychida

1965 | Nakladatelství Československý spisovatel

V roce básníkových šedesátin znovu vychází jeho první, roku 1927 poprvé vyšlá sbírka, která hned vyvolala živý zájem. Projevují se v nich už cele základní rysy Závadovy osobnosti a tvorby: pevné spojení s rodným krajem, Ostravskem, mužnost i vřelost, uvědomování si bolestí a stínů života, víra, že "rozvije se v opravdo…vý a jasný den". V roce básníkových šedesátin znovu vychází jeho první, roku 1927 poprvé vyšlá sbírka, která hned vyvolala živý zájem. Projevují se v nich už cele základní rysy Závadovy osobnosti a tvorby: pevné spoje…ní s rodným krajem, Ostravskem, mužnost i vřelost, uvědomování si bolestí a stínů života, víra, že "rozvije se v opravdový a jasný den".

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	73, [5]
Jazyk:	česky
Edice:	Malá edice poezie
Vydání:	5. vyd., (v Malé edici poezie 1. vyd.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 7. 2025 13:10
Číslo položky:	1308843

O autorovi

Vilém Závada

Vilém Závada byl český básník, spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl roku 1915 na haličské frontě. Základní školu vychodil v rodné Hrabové, v letech 1917–1923 studoval klasické gymnázium v Ostravě. Od roku 1923 studoval na Filozofické fakultě v Praze slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu, v roce 1929 ukončil státní knihovnickou školu. V letech 1930–1932 byl redaktorem časopisu Rozpravy Aventina, který vydával Otakar Štorch-Marien. V letech 1932–1937 byl redaktorem čtrnáctideníku Listy vydavatelství Melantrich. Brzy po květnu 1945 vstoupil Závada do KSČ, což se brzy odrazilo i v jeho básnické tvorbě. V roce 1948 byl jmenován ředitelem národní a univerzitní knihovny, o rok později se této funkce vzdal. Po roce 1953 působil jako redaktor a spisovatel z povolání. V roce 1931 se oženil s Jaroslavou Hrejsovou, pocházející z významného evangelického rodu. Kvůli sňatku změnil i svou církevní příslušnost a z katolíka se stal členem Českobratrské církve evangelické. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Jeho dílo je velmi pesimistické , plné tragického životního pocitu. To patrně pramenilo z více faktorů: otcovy předčasné smrti, vlastních prožitků války a mladí tráveného ve vyprahlém prostředí ostravských šachet a hutí. Jeho díla lze označit až za nihilistická. Je patrný velmi silný vztah k rodnému kraji. Kromě vlastní tvorby překládal z těchto jazyků: němčiny, ruštiny , francouzštiny, rumunštiny , slovinštiny , slovenštiny , polštiny , bulharštiny a s jazykovou pomocí odborníků také z hebrejštiny , perštiny , maďarštiny...

Více od autora