Vilém Závada
Cesta pěšky

1975 | Nakladatelství Albatros

Ve sbírce "Cesta pěšky" Závada opustil výrazově složitý naturalistický styl a začal hledat hodnoty, které dokáží vzdorovat životní marnosti a lidské osamělosti. Nalezl je ve všední dřině lidí a jejich přirozené solidaritě, a také v úzkém sepětí s rodným Ostravskem, které se mu – aniž by ztrácelo svou hrůznou monumental…itu – stalo zdrojem sociální a národní naděje. Obraz světa se nově polarizoval na protiklad mezi životní falší a opravdovostí a tato etická polarita se stala trvalým základem další básníkovy tvorby. Ve sbírce "Cesta pěšky" Závada opustil výrazově složitý naturalistický styl a začal hledat hodnoty, které dokáží vzdorovat životní marnosti a lidské osamělosti. Nalezl je ve všední dřině lidí a jejich… přirozené solidaritě, a také v úzkém sepětí s rodným Ostravskem, které se mu – aniž by ztrácelo svou hrůznou monumentalitu – stalo zdrojem sociální a národní naděje. Obraz světa se nově polarizoval na protiklad mezi životní falší a opravdovostí a tato etická polarita se stala trvalým základem další básníkovy tvorby.

s kódem LETO26: 28 Kč

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 15. 7. 2026

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	volné listy v obálce
Počet stran:	65
Jazyk:	česky
Edice:	Klub mladých čtenářů
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 1. 2023 9:34
Číslo položky:	467266

O autorovi

Vilém Závada

Vilém Závada byl český básník, spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl roku 1915 na haličské frontě. Základní školu vychodil v rodné Hrabové, v letech 1917–1923 studoval klasické gymnázium v Ostravě. Od roku 1923 studoval na Filozofické fakultě v Praze slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu, v roce 1929 ukončil státní knihovnickou školu. V letech 1930–1932 byl redaktorem časopisu Rozpravy Aventina, který vydával Otakar Štorch-Marien. V letech 1932–1937 byl redaktorem čtrnáctideníku Listy vydavatelství Melantrich. Brzy po květnu 1945 vstoupil Závada do KSČ, což se brzy odrazilo i v jeho básnické tvorbě. V roce 1948 byl jmenován ředitelem národní a univerzitní knihovny, o rok později se této funkce vzdal. Po roce 1953 působil jako redaktor a spisovatel z povolání. V roce 1931 se oženil s Jaroslavou Hrejsovou, pocházející z významného evangelického rodu. Kvůli sňatku změnil i svou církevní příslušnost a z katolíka se stal členem Českobratrské církve evangelické. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Jeho dílo je velmi pesimistické , plné tragického životního pocitu. To patrně pramenilo z více faktorů: otcovy předčasné smrti, vlastních prožitků války a mladí tráveného ve vyprahlém prostředí ostravských šachet a hutí. Jeho díla lze označit až za nihilistická. Je patrný velmi silný vztah k rodnému kraji. Kromě vlastní tvorby překládal z těchto jazyků: němčiny, ruštiny , francouzštiny, rumunštiny , slovinštiny , slovenštiny , polštiny , bulharštiny a s jazykovou pomocí odborníků také z hebrejštiny , perštiny , maďarštiny...

Více od autora