Jedním zdrojem látky pro Večer tříkrálový W. Shakespearovi byla povídka O Apoloniovi a Sille ze sbírky alžbětinských novel Richovo vale vojenskému řemeslu (Riche his Farewell to Militaire Profession, 1581). Barnabe Riche, autor knihy obsahující osm příběhů, částečně přejatých z italských předloh a částečně „pro potěchu čtenářů sestavených", patřil podobně jako Sidney nebo Gascoigne k poměrně častému typu dobového vojáka-literáta. Dlouhá léta sloužil v Nizozemí, později v Irsku. Nestudoval na žádné univerzitě, a tak zůstal ušetřen prokletí učenecké pedantrie, která zamořovala literaturu tehdejší doby. O to prostěji a bezprostředněji pak podával svá vyprávění, z jejich orálního charakteru zrovna čiší hlas vypravěče a které samy volají po předvedení na scéně.
...
Nuže, spanilomyslné paní a panny, budete-li laskavě a trpělivě sledovat následující příběh, seznáte, kterak si jednou paní Pošetilost zahrála s hrstkou zamilovaných - byla to jedna osoba pohlaví mužského a dvě ženského, - a velice se podivíte, kam až je zavedly jejich milostné úskoky i jejich skutky: kterak on, nevšímaje si lásky jedné vznešené paní, mladé krásné a spanilé panny, jež se kvůli němu uvolila hrát roli služebníka a snášet všemožné útrapy, jen aby mohla dlít v jeho blízkosti, zahořel láskou k druhé paní, která jím však zhrdla (ačkoliv byl vznešený kníže) a věnovala svou náklonnost prostému služebníku (jak se aspoň domnívala), ale kterak to dopadlo všechno docela jinak...