Aleksandr Ivanovič Kuprin
Sulamit

1977 | Nakladatelství Supraphon

Autor, který se zajímal o historii židovského národa i v jiných prózách, přináší v novele parafrázi známého starozákonního příběhu, zakotveného zejména v Písni Šalamounově. Vypráví o hlubokém milostném vztahu krále Šalamounake krásné venkovské dívce Sulamit a o jejím násilném skonu. Autor, který se zajímal o historii židovského národa i v jiných prózách, přináší v novele parafrázi známého starozákonního příběhu, zakotveného zejména v Písni Šalamounově. Vypráví o hlubokém milostné…m vztahu krále Šalamounake krásné venkovské dívce Sulamit a o jejím násilném skonu.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

celokožená, zlacená ořízka

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý celokožená, zlacená ořízka	Skladem pro e-shop	99 Kč
Stav Velmi dobrý celokožená, zlacená ořízka	Skladem pro e-shop	99 Kč
Stav Dobrý celokožená	Skladem pro e-shop	59 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	kolibřík - kolibří vydání
Vazba:	pevná, celokožená, zlacená ořízka
Počet stran:	157
Jazyk:	česky
Edice:	27. svazek ed. 27. svazek ed. Lyra Pragensis
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 11. 2024 11:35
Číslo položky:	1053409

O autorovi

Aleksandr Ivanovič Kuprin

Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room. Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší". Nástup bolševiků roku 1917 vnímal rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další. Je pochován v Sankt-Petěrburgu.

Více od autora