Arthur Conan Doyle
Návrat Sherlocka Holmese

1973 | Nakladatelství Mladá fronta

Vlna protestů a nevole, která se spontánně zvedla, když se Arthur Conan Doyle rozhodl sprovodit ze světa svého hrdinu Sherlocka Holmese zkušenost rukou melodramaticky démonického profesora Mariartyho , překvapila patrně i autora a při vší grotesknosti zůstává dodnes čítankovým příkladem známého faktu, s nímž se v dějin…ách literatury setkáváme nejednou: románová postava, spisovatelem vytvořená fikce, jakmile na ni čtenář přistoupí a oblíbí si ji, vymkne se autorovi z rukou, přestane být jen jeho a začne „žít“ podle vlastních, nezadatelných zákonů, na svém tvůrci už víceméně nezávislých.

Doyle však naléhání svých čtenářů odolával skoro devět let: mezi rokem 1894 a 1902 se z jeho pera žádné nové holmesovské dobrodružství neobjevilo. Teprve po neobyčejném úspěchu Psa baskervillského a po návrhu amerického nakladatele, který Doyla prostě uplatil, nedokázal autor déle vzdorovat a odpověděl nakladateli lakonickou dopisnicí: „Very well. A. C. D.“, to jest souhlasem, že bude v holmesovském cyklu pokračovat. A tak v říjnu 1903 konečně v časopise The Strand Magazine vychází povídka Prázdný dům, v níž je noželitelný a dobře systemizovaný hrdina „obživen“, jeho smrt anulována, vše více či méně uspokojivě vysvětleno. Holmes s Watsonem se vydávají za dalšími dobrodružstvími v nové sérii povídek, která o dva roky později, když se rozrostla v knihu, dostala faktický a vlastně jediný možný název – Návrat Sherlocka Holmese. Čteme-li dnes Doylovy holmesiády znovu, překvapuje kvalita a vyrovnanost celého cyklu, i když vznikal ve velkém časovém rozpětí. Starý pán pracoval s úctyhodným rozmyslem a suverenitou, měl harmonický, dobově racionální styl, pro nás dnes starosvětsky rozmarný. Vidíme také, jak mnoho efektů dnešních autorů předjímal. Čas jeho dílu nic neubral, navíc přibyla líbezná patina starých časů: kouzlo plynových luceren v mlhavých ulicích viktoriánského Londýna a vlaků, které jezdívaly vždy přesně; příjemná nekomplikovanost povah a roztomilá obřadnost společenského života; navždy ztracený poklid světa, ve kterém už dávno nežijeme. Přijměte tedy zase po řadě let pozvání k nové návštěvě tohoto světa: pánové Sherlock Holmes a doktor Watson znovu přicházejí.

zdroj: pitaval.cz Vlna protestů a nevole, která se spontánně zvedla, když se Arthur Conan Doyle rozhodl sprovodit ze světa svého hrdinu Sherlocka Holmese zkušenost rukou melodramaticky démonického profesora Mariartyho …, překvapila patrně i autora a při vší grotesknosti zůstává dodnes čítankovým příkladem známého faktu, s nímž se v dějinách literatury setkáváme nejednou: románová postava, spisovatelem vytvořená fikce, jakmile na ni čtenář přistoupí a oblíbí si ji, vymkne se autorovi z rukou, přestane být jen jeho a začne „žít“ podle vlastních, nezadatelných zákonů, na svém tvůrci už víceméně nezávislých.

Doyle však naléhání svých čtenářů odolával skoro devět let: mezi rokem 1894 a 1902 se z jeho pera žádné nové holmesovské dobrodružství neobjevilo. Teprve po neobyčejném úspěchu Psa baskervillského a po návrhu amerického nakladatele, který Doyla prostě uplatil, nedokázal autor déle vzdorovat a odpověděl nakladateli lakonickou dopisnicí: „Very well. A. C. D.“, to jest souhlasem, že bude v holmesovském cyklu pokračovat. A tak v říjnu 1903 konečně v časopise The Strand Magazine vychází povídka Prázdný dům, v níž je noželitelný a dobře systemizovaný hrdina „obživen“, jeho smrt anulována, vše více či méně uspokojivě vysvětleno. Holmes s Watsonem se vydávají za dalšími dobrodružstvími v nové sérii povídek, která o dva roky později, když se rozrostla v knihu, dostala faktický a vlastně jediný možný název – Návrat Sherlocka Holmese. Čteme-li dnes Doylovy holmesiády znovu, překvapuje kvalita a vyrovnanost celého cyklu, i když vznikal ve velkém časovém rozpětí. Starý pán pracoval s úctyhodným rozmyslem a suverenitou, měl harmonický, dobově racionální styl, pro nás dnes starosvětsky rozmarný. Vidíme také, jak mnoho efektů dnešních autorů předjímal. Čas jeho dílu nic neubral, navíc přibyla líbezná patina starých časů: kouzlo plynových luceren v mlhavých ulicích viktoriánského Londýna a vlaků, které jezdívaly vždy přesně; příjemná nekomplikovanost povah a roztomilá obřadnost společenského života; navždy ztracený poklid světa, ve kterém už dávno nežijeme. Přijměte tedy zase po řadě let pozvání k nové návštěvě tohoto světa: pánové Sherlock Holmes a doktor Watson znovu přicházejí.

zdroj: pitaval.cz

Stav

Mírně opotřebená

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Poznámka:	obálka Zdeněk Ziegler
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	296
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Hochman
Překladatel:	František Jungwirth
Edice:	201. svazek ed. 201. svazek ed. Máj, 6. svazek ed. 6. svazek ed. Příběhy Sherlocka Holmese
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 1. 2017 13:10
Číslo položky:	2130

O autorovi

Arthur Conan Doyle

Arthur Ignatius Conan Doyle byl britský spisovatel proslulý především příběhy o Sherlocku Holmesovi, jež zásadně ovlivnily podobu detektivního žánru. Původním povoláním byl lékař. Tvorba tohoto velmi plodného autora zahrnuje kromě detektivek také historické a fantastické povídky a romány, dramata, poezii i literaturu faktu. Působil rovněž jako válečný zpravodaj. Byl aktivní v politice – kandidoval do parlamentu, zasazoval se o dodržování práva v případech protiprávně odsouzených, vystoupil proti nelidským podmínkám v belgickém Kongu a organizoval mezinárodní podporu pro jejich zlepšení, veřejně hájil zájmy Velké Británie ve válečných konfliktech nebo prosazoval projekt vybudování tunelu pod Lamanšským průlivem. Věnoval se sportu, byl jedním z prvních automobilistů ve Velké Británii a propagoval začínající lyžování. V závěru života se zaměřil na šíření spiritismu. Arthur Conan Doyle se narodil ve skotském Edinburghu 22. května 1859 v katolické rodině. Rodiče, Angličan Charles Altamont Doyle a Irka Mary Foleyová, byli oddáni v roce 1855. Měli celkem deset dětí, z nichž se sedm dožilo dospělosti. Otec Charles, státní úředník, měl malířské nadání, které zdědil po svém otci Johnovi. Také tři starší bratři Charlese měli umělecké sklony. Příjmení Conan, které začal Arthur Doyle užívat později, pochází od prastrýce Michaela Conana, bratra babičky z otcovy strany, který byl Arthurovým kmotrem. Rodiče poslali devítiletého Arthura v roce 1868 do jezuitské internátní školy Stonyhurst v Anglii. Po jejím ukončení v roce 1875 odjel na rok na jezuitskou kolej do Feldkirchu v Rakousku. V roce 1876 začal studovat medicínu na Edinburské univerzitě. Během studií začal psát – v roce 1879 vyšla v magazínu Chambers's Edinburgh Journal jeho první povídka The Mystery of Sasassa Valley. A. Conan Doyle se věnoval od dětství také sportu: boxoval, hrál kriket, ...

Více od autora