Francois de La Rochefoucauld: Maximy a úvahy morální

Francois de La Rochefoucauld
Charaktery, čili mravy tohoto věku + Maximy a úvahy morální + Úvahy a zásady

1903 | Nakladatelství nákladem J. Otty

Sbírka aforismů, maxim a sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždy skvěle vypointované postřehy, ve kterých autor odkrývá lidskou sebelásku, sobectví, samolibost a přetvářku. Sbírka aforismů, maxim a sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždy skvěle vypointované postřehy, ve kterých autor odkrývá lidskou sebelásku, sob…ectví, samolibost a přetvářku.

Obsažené svazky:

Charaktery, čili mravy tohoto věku, Čili mravy tohoto věku 1908 (vii, 324, 1. vyd.)
Maximy a úvahy morální 1903 (99 s.)
Úvahy a zásady 1905 (148 s., 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Mírně opotřebená opotřebená obálka	Skladem pro e-shop	99 Kč
	Stav Dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	349 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	3 díla v jednom svazku
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	324 + 99 + 148
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jaroslav Pšenička
Edice:	352, 668672. svazek ed. 352, 668672. svazek ed. Světová knihovna
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 1. 2026 14:3
Číslo položky:	1524635

O autorech

Francois de La Rochefoucauld

François de La Rochefoucauld, kníže de Marcillac, vévoda de byl francouzský spisovatel a moralista, autor aforismů, maxim, sentencí, drobných úvah a postřehů o lidské povaze a jejích slabostech. La Rochefoucauld pocházel ze staré šlechtické rodiny z Angoulême a v mládí jako důstojník bojoval v Itálii a ve Flandrech. Roku 1631 se zúčastnil spiknutí proti kardinálovi Richelieuovi, byl krátce vězněn v Bastile a pak vypovězen na své statky ve Verteuil. Po kardinálově smrti se vrátil ke dvoru, ale královna Anna Rakouská jej za jeho dlouhodobou oddanost neodměnila tak, jak očekával. Sblížil se proto s dalšími odpůrci dvora a v letech 1648 až 1652 patřil k vůdčím osobnostem šlechtického povstání proti kardinálovi Mazarinovi, tzv. Frondy. Poté, co byl v bojích těžce zraněn, přestal se zcela věnovat politice, odešel z veřejného života a jako světák patřil ke stálým návštěvníkům nejlepších pařížských aristokratických salónů, především salónu Madame de La Fayette. Zde pak piloval své hořké postřehy o této společnosti, které později vydal knižně. Hlavním dílem jeho života, které mu vyneslo evropskou slávu, jsou jeho Les Réflexions ou sentences et maximes morales , sbírka aforismů, maxim a sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždy skvěle vypointované postřehy, ve kterých autor odkrývá lidskou sebelásku, sobectví, samolibost a přetvářku. Kniha, patřící k vrcholům tzv. didaktické literatury, postavila La Rochefoucaulda po bok největším mistrům literatury období klasicismu. V prvním vydání obsahovala 314 maxim a vyvolala pobouření. Její bezvýchodně pesimistický tón postupně zmírňovalo přátelství autora s Madame de La Fayette, čímž se také měnil i charakter sbírky, která v konečném vydání z roku 1678 obsahuje 541 maxim. La Rochefoucauld je dále autorem spisu Portrai...

Více od autora

Jean de La Bruyère

Jean de La Bruyère byl francouzský spisovatel a filosof a moralista. Jean de La Bruyère byl synem Ludvíka de La Bruyére, kontrolora městských příjmů. Byl vychováván patrně u oratoriánů v Paříži, poté studoval práva v Orléans, kde se v roce 1665 stal licenciátem obojího práva a pařížským advokátem. Nicméně tuto funkci nevykonával. V roce 1673 koupil úřad pokladníka u finančního obvodu caenského, ale v Caen nežil. Pobýval v Paříži jako pozorovatel a zvědavec, až v roce 1684 prostřednictvím Jacqua-Bénigna Bossueta, jehož znal neznámo odkud, se stal vychovatelem v domě Condé tehdy 16letého burgundského vévody. V prosinci 1686 La Bruyère svou vychovatelskou činnost ukončil, ale zůstal i nadále v domě Condé jako člen vévodovy družiny . Povaha většiny členů domu Condé byla zvrhlá, hrubá a ukrutnická a La Bruyère hrdost zde byla ve značné míře urážena. V březnu 1688 vyšlo první vydání proslulého La Bruyèrova díla Les caractéres de Théophraste, traduits du grec, avec les caractéres ou les moeurs de ce siécle. Úspěch tohoto vydání byl znamenitý. Téhož roku došlo ke dvěma novým vydání. 4. vydání vyšlé o rok později bylo rozšířeno o více než 350 nových charakterů, následující 5. vydání o více než 150, Následující 6. a 7. vydání každé asi o 80. Vydání 8. o více než 40 a poslední 9. vydání vyšlo několik dnů po La Bruyèrově smrti nerozšířeno. Výtěžek knihy určil de La Bruyére jako věno dcery nakladatele Michalleta. Odhaduje se celkem na částku 100 – 300 tisíc franků. V roce 1691 se ucházel o místo ve Francouzské akademii, kam ale napoprvé nebyl zvolen. To se mu podařilo následně o dva roky později v roce 1693. Poslední léta života skládal de La Bruyére Dialogues sur le quiétisme, toto dílo však nedokončil. V roce 1699 bylo uveřejněno abbém du Pin, který doplnil sedm dialogů La Bruyérových svými dvěma a také přepracoval prvých sedm. Jean de La Bruyére zemřel, raněn mrtvicí, v noci z 10...

Více od autora