Eva Petrová, Max Ernst
Max Ernst

1967 | Nakladatelství Galerie Fronta

Bibliofilské vydání přináší Ernstovy vzájemně se protínající projevy literární a výtvarné, poprvé publikované v r. 1949. Osm básní a osm koláží spolu námětově souvisí, do veršů je uložen jakýsi výklad umělcova vizuálního projektu. Oba druhy uměleckých plodů vytvářejí svobodné variace mýtů, paramýtizují v čirosti tvarov…ých i slovně asociačních obrazů. „Doba plyne těmi básněmi jako věčná oblaka nad zemí či voda v pramenech. Dějiny jsou tu – barokně málem rovny počasí.“ Tak praví o nich v doslovu Ludvík Kundera. Bibliofilské vydání přináší Ernstovy vzájemně se protínající projevy literární a výtvarné, poprvé publikované v r. 1949. Osm básní a osm koláží spolu námětově souvisí, do veršů je uložen jakýsi výklad… umělcova vizuálního projektu. Oba druhy uměleckých plodů vytvářejí svobodné variace mýtů, paramýtizují v čirosti tvarových i slovně asociačních obrazů. „Doba plyne těmi básněmi jako věčná oblaka nad zemí či voda v pramenech. Dějiny jsou tu – barokně málem rovny počasí.“ Tak praví o nich v doslovu Ludvík Kundera.

Stav

Dobrý

obálka s flíčky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, obálka s flíčky
Vazba:	sešit
Počet stran:	[24]
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 11. 2024 9:52
Číslo položky:	1061534

O autorech

Eva Petrová

Eva Petrová byla česká výtvarná kritička, kurátorka, teoretička a historička umění, grafička, spisovatelka a básnířka. V letech 1948–1953 vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku a obhájila zde rigorózní práci Kresby Alšova mládí a kandidátskou dizertaci Figurální obraz v počátcích obrození; Charakter a proměny hlavních tendencí . V letech 1953–1972 byla vědeckou pracovnicí Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, 1964–1970 členkou výstavní komise Galerie Václava Špály . V šedesátých letech připravila Výstavu mladých ke kongresu AICA , výstavu Zdeny Fibichové ve Vídni a výstavu Nová figurace . Na počátku normalizace byla z ÚTDU ČSAV propuštěna. Od roku 1972 působila ve svobodném povolání jako výtvarnice a spisovatelka. Za normalizace uvedla výstavy Olgy Čechové , Jaroslava Šerých a Rudolfa Němce . Po roce 1989 se podílela na koncipování výstavního programu Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích. Byla hlavní teoretičkou skupiny Trasa. Byla členkou, v letech 2005–2009 předsedkyní, výtvarného odboru Umělecké besedy, členkou SČUG Hollar, PEN klubu a Mezinárodní asociace výtvarných kritiků . Působila v redakční radě časopisu Kámen. Publikovala v časopisech Umění, Výtvarné umění, Ateliér, Výtvarná práce, Zlatý máj, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu, ad. Je autorkou hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění a přispěla do sborníků ke 200. výročí Velké francouzské revoluce , Česká kultura na přelomu 50. a 60. let a do souboru článků Zakázané umění II. Jejím partnerem a spolupracovníkem byl teoretik umění Luděk Novák . Ve své odborné práci se po více jak padesát l...

Více od autora

Max Ernst

Max Ernst byl německý malíř, který velkou část života strávil ve Francii a v USA. Studoval dějiny umění, filosofii a psychologii, jako malíř byl autodidakt. Patří mezi zakladatele dadaismu a surrealismu. Ve svém díle používal málo běžné výtvarné techniky, z nichž některé sám vynalezl. Významná jsou rovněž jeho díla sochařská. Měl velký vliv na americké umění 2. poloviny 20. století, zejména abstraktní expresionismus. Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí v rodině učitele hluchoněmých a zároveň amatérského malíře Philippa Ernsta a jeho ženy Luisy rozené Koppové. Brühl, kde Ernstovi žili a kde je malířovo muzeum, tvoří dnes širší aglomeraci Kolína nad Rýnem. Pod vlivem otce se začal zajímat o umění. Z roku 1906 pocházejí jeho první naturalistické olejomalby. Po maturitě se roku 1910 zapsal na univerzitu v Bonnu. Šíři jeho zájmů dokumentuje fakt, že studoval zároveň filologii, filosofii, psychologii a dějiny umění. Na univerzitě působil až do začátku první světové války. V roce 1912 měl na výstavě v Kolíně možnost spatřit díla významných malířů, mj. Cézanna, Picassa, Matisse a Muncha. Během studií se seznámil s expresionistickým malířem Augustem Mackem a zejména Hansem Arpem, s nímž ho pojilo celoživotní přátelství. Vstřebává do sebe všechny soudobé malířské směry: secesi, futurismus, fauvismus a kubismus. Na začátku první světové války v roce 1914 narukoval k dělostřelectvu a později sloužil u kartografického oddílu. Byl raněn. Do deníku si později zapsal: "Max Ernst zemřel 1. srpna 1914. K životu se vrátil zpět 11. listopadu 1918 jako mladý muž, jenž se chtěl stát mágem a toužil najít mýtus své doby." Během války se podílel na dvou výstavách: 1916 v berlínské galerii "Der Sturm", o rok později v curyšské "Galerii Dada". To byl také jeho první kontakt s dadaisty. V říjnu 1918 se oženil s kolegyní ze studií, historičkou umění Luisou Strauss. V roce 1920 se jim narodil syn Hans Ulrich, pozdější surrealistic...

Více od autora