Knihy
Beletrie
Česká literatura
Alexandra Berková
Magorie aneb Příběh velké lásky

Alexandra Berková
Magorie aneb Příběh velké lásky

1991 | Nakladatelství Horizont

„Má milovaná, krásná, špinavá Magorie!"
V Magorii, v té zemi pod plochým kamenem, žijí Pupíci, kteří stojí v čele a „myslí to s námi dobře". A jsou tu také jurodiví. A obyčejní obyvatelé, kteří jsou šediví jako prach a snaží se být ještě šedivější. V Magorii žijí Jaryn, Jiřík a Blanokřídlá. A také Velká Janinka-Velk…á Matka. V Magorii se pořádají každodenní povinné oslavy na počest velkého císařepána i popravy neposlušných.

„... Stále častěji se — sdruženi v houfu — chováme jako jedinec: Hledíme jedním směrem a myslíme totéž: bude tuhá zima. Ale většinou jenom těkáme — jenom tak těkáme.
Šedá je součtem všech barev, když slunce kryje mrak, cizince pestrý. . . Motá se jich tu stále víc: velicí, barevní, zdvořilí — všemu se diví a všechno si fotí: obdivuji naši techniku: ručně vyřezávané telefony a bohatě kolorované vozy; závidí nám naše nenáročné, skromné a výkonné ženy; žasnou nad dokonalostí našeho mimikry: věru málokdo dokáže tak rychle jako my zalehnout do prachu a přijmout podobu ze mě..."
Taková je Magorie.
Na obálce byla použita reprodukce díla Zdeňka Sýkory Linie č. 56, 1988. „Má milovaná, krásná, špinavá Magorie!"
V Magorii, v té zemi pod plochým kamenem, žijí Pupíci, kteří stojí v čele a „myslí to s námi dobře". A jsou tu také jurodiví. A obyčejní obyvatelé, kteří jso…u šediví jako prach a snaží se být ještě šedivější. V Magorii žijí Jaryn, Jiřík a Blanokřídlá. A také Velká Janinka-Velká Matka. V Magorii se pořádají každodenní povinné oslavy na počest velkého císařepána i popravy neposlušných.

„... Stále častěji se — sdruženi v houfu — chováme jako jedinec: Hledíme jedním směrem a myslíme totéž: bude tuhá zima. Ale většinou jenom těkáme — jenom tak těkáme.
Šedá je součtem všech barev, když slunce kryje mrak, cizince pestrý. . . Motá se jich tu stále víc: velicí, barevní, zdvořilí — všemu se diví a všechno si fotí: obdivuji naši techniku: ručně vyřezávané telefony a bohatě kolorované vozy; závidí nám naše nenáročné, skromné a výkonné ženy; žasnou nad dokonalostí našeho mimikry: věru málokdo dokáže tak rychle jako my zalehnout do prachu a přijmout podobu ze mě..."
Taková je Magorie.
Na obálce byla použita reprodukce díla Zdeňka Sýkory Linie č. 56, 1988.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~69 Kč~~ 59 Kč
	Stav ořízka s fleky, stránky s fleky, razítka z knihovny, Dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	87
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070120576
ISBN:	9788070120576
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 6. 2025 9:51
Číslo položky:	1281061

O autorovi

Alexandra Berková

Alexandra Berková byla česká prozaička, scenáristka, publicistka a pedagožka. Narodila se 2. července 1949 v Trenčíně. Jejím otcem byl dirigent symfonického orchestru Bohumil Berka a matka byla novinářka. Od devíti let až do vysokoškolských studií žila v Teplicích. Maturovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1968–1973 studovala na FF UK v Praze češtinu a výtvarnou výchovu. Absolvovala prací o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech, tuto později rozšířila na rigorózní – titul PhDr. získala v roce 1980. Pracovala například jako redaktorka v nakladatelstvích Svoboda a Československý spisovatel , později také jako uklízečka v kostele. Časopisecky debutovala roku 1976 v Literárním měsíčníku povídkou Miniromán, knižně pak v roce 1986 sbírkou Knížka s červeným obalem. Stála u zrodu Obce spisovatelů, byla rovněž vůdčí osobností Hejna českých spisovatelů Mamut a od roku 2006 byla členkou výboru českého PEN klubu. Věnovala se psaní televizních scénářů, rozhlasových her a publicistice. Z později rozvedeného manželství s malířem Vladimírem Novákem vzešla dcera Nikola Nováková , malířka, a syn Ernest Novák Po roce 1990 začala učit tvůrčí psaní na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, poté na VOŠ Josefa Škvoreckého a na Literární akademii – zde také od roku 2001 vedla katedru tvůrčího psaní. Patřila k průkopníkům tohoto oboru v Česku a pro časopis Tvar psala "manuál na pokračování" O psaní. Žila v Praze, kde také 16. června 2008 zemřela. Jejím tématem byly především mezilidské a partnerské vztahy, známa byla jako propagátorka feminismu – v prozaické tvorbě ovšem neváhala formálně experimentovat, což ji řadilo autorům pracujícím s postmoderními principy, intertextualitou a střídáním vypravěčských perspektiv. Tragický obsah, zaměřený na nelítostnou psychologickou introspekci nadlehčuje jazykovou hrou, groteskním nadhledem, ironií a nabouráváním zažitých vypravěčskýc...

Více od autora