Miloslava Holubová
Ludvika Smrčková : [Obr. publ.]

1961 | Nakladatelství československých výtvarných umělců

Studií o životě a tvorbě významné umělkyně uvedený soubor 44 celostránkových černobílých i barevných reprodukcí jejích děl, v nichž navazuje na starou tradici českého skla a obohacuje ji usilovnou snahou vnášet umění do života, dávat krásné sklo všem lidem. Studií o životě a tvorbě významné umělkyně uvedený soubor 44 celostránkových černobílých i barevných reprodukcí jejích děl, v nichž navazuje na starou tradici českého skla a obohacuje ji usilovnou sna…hou vnášet umění do života, dávat krásné sklo všem lidem.

Stav

Dobrý

razítka z knihovny, bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, razítka z knihovny
Vazba:	pevná
Počet stran:	74 s., [44] s. obr. příl
Jazyk:	česky
Edice:	36. svazek ed. 36. svazek ed. Nové prameny
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 5. 2025 11:57
Číslo položky:	1236608

O autorovi

Miloslava Holubová

Miloslava Holubová byla historička umění, vysokoškolská pedagožka, spisovatelka. Od roku 1954 přítelkyně Jana Patočky, signatářka Charty 77. Pochází z rodiny inženýra chemie Miloslava Jeřábka. Její děd Ing. Bohumír Jeřábek založil roku 1910 první českou továrnu na výrobu práškových barev v budově starého mlýna ze 17. století ve Skrchově. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně studovala v letech 1932–1937 na Právnické fakultě a 1945–1950 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a klasickou archeologii . Nástup komunistů v roce 1948 přiměl otce k emigraci. V roce 1950 byla továrna znárodněna a začleněna pod národní podnik Spojené továrny na barvy a laky Praha. V letech 1950–1951 byla osmnáct měsíců vazebně stíhána v akci Státní bezpečnosti proti třicetičlenné skupině „intelektuálů a profesorů“ pro trestné činy velezrady, špionáže a sdružování proti státu. Ve vazbě zřejmě podepsala spolupráci s StB. Její jedenáctiletý syn Martin byl v té době chovancem internátní chlapecké školy v Poděbradech, kde s ním též pobýval i Václav Havel. Miloslava Holubová byla zproštěna obžaloby v plném rozsahu a po propuštění z vazby studia dokončila v letech 1951–1953 a obhájila doktorskou disertaci Dílo Huga Orlika V letech 1952–1954 spolupracovala na smlouvu o dílo s Památníkem národního písemnictví, po roce 1955 byla zaměstnána v historicko-archeologickém oddělení Národního muzea v Praze. V letech 1954–1973 přednášela dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a roku 1961 se zde habilitovala . Byla členkou SČVU. Její syn Martin vystudoval architekturu a roku 1967 odjel na studijní pobyt do Londýna, kde nakonec kvůli sovětské invazi v srpnu 1968 setrval do roku 1969 . V roce 1970 emigroval do USA a i z tohoto důvodu...

Více od autora