F. X Šalda
Kritické projevy : 1925-1928 - 13

1963 | Nakladatelství Československý spisovatel

V letech 1925-1928 zaměřil Šalda svůj kritický pohled především na nejmladší literaturu,představování v poezii.Nezvalem,Seiferta,Horou,Bieblem,Závadou a Halasem.
V próze Vančurou
Třinactým svazkem uzavíráme řadu Kritických projevů,která obsáhlé celé obdobíSaldovx kritické tvorby od jejich začátků v roce 1892 až …do doby ,kdy počal vycházet Šaldův zápisník. V letech 1925-1928 zaměřil Šalda svůj kritický pohled především na nejmladší literaturu,představování v poezii.Nezvalem,Seiferta,Horou,Bieblem,Závadou a Halasem.
V próze Vančurou
Třinactým svaz…kem uzavíráme řadu Kritických projevů,která obsáhlé celé obdobíSaldovx kritické tvorby od jejich začátků v roce 1892 až do doby ,kdy počal vycházet Šaldův zápisník.

Stav

Dobrý

razítko

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, razítko
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	449
Jazyk:	česky
Edice:	22. svazek ed. 22. svazek ed. Soubor díla F. X. Šaldy
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 8. 2026 10:58
Číslo položky:	1883662

O autorovi

F. X Šalda

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.

Více od autora

Komentáře ke knize