Jean Cocteau
Královny Francie

1995 | Nakladatelství Orbis

Dvacet kratičkých medailonků o pozoruhodných ženách, které nějakým způsobem zasáhly do dějin Francie.

Ve většině případů se nejedná o skutečné královny – častěji jde o královské favoritky, umělkyně a ve dvou případech o svaté patronky. Texty jsou především výrazem autorova subjektivního vztahu k těmto ženám a ma…jí daleko do souvislého informativního líčení. Dvacet kratičkých medailonků o pozoruhodných ženách, které nějakým způsobem zasáhly do dějin Francie.

Ve většině případů se nejedná o skutečné královny – častěji jde o královské favoritky, uměl…kyně a ve dvou případech o svaté patronky. Texty jsou především výrazem autorova subjektivního vztahu k těmto ženám a mají daleko do souvislého informativního líčení.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Lehce natržená obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý Lehce natržená obálka	Skladem pro e-shop	~~119 Kč~~ 99 Kč
	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	~~69 Kč~~ 59 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý, Lehce natržená obálka
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	76
Jazyk:	česky
ISBN10:	8023500562
ISBN:	9788023500561
Překladatel:	Irena Blažková
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 1. 2025 11:12
Číslo položky:	1102924

O autorovi

Jean Cocteau

Jean Cocteau byl francouzský básník, grafik, divadelník a filmař, člen Francouzské akademie. Bývá řazen ke kubistické literatuře. Byl dlouholetým životním partnerem herce Jeana Maraise. Vyrostl v rodině advokáta, kde se ovšem velmi uctívalo umění. Jeho otec se roku 1898, když bylo Jeanovi devět let, zastřelil. Příčiny jsou dodnes nejasné. O tomto zážitku dokázal Cocteau promluvit prvně teprve až na sklonku života. Otcova smrt ho zasáhla a od té doby se projevoval jako problémové a neurotické dítě. Na střední škole se mu ani na několikátý pokus nepodařilo složit maturitní zkoušku. Odjel poté do Paříže s cílem věnovat se umění. Psal verše a v Paříži jim pomáhal recitací a uváděním jeho přítel, herec Edouard de Max. Před první světovou válkou se však Cocteau držel programově dál od avantgardy a patřil do okruhu konzervativních umělců kolem Catulle Mendèse a Maurice Rostanda. Fascinovala ho tehdy především poezie skupiny Plejáda ze 16. století. Roku 1908 publikoval i první básnickou sbírku ovlivněnou tímto archaickým stylem . Jeho cítění změnilo setkání s Ruským baletem Sergeje Ďagileva. Iniciační pro něj prý bylo pařížské představení Ptáka Ohniváka z roku 1910, k němuž hudbu napsal Igor Stravinskij. Dalším zlomovým bodem bylo setkání s Pablem Picassem a pak samozřejmě zážitek z první světové války, které se zúčastnil jako řidič sanitky. Brzy se sblížil s dalšími umělci z Montparnassu, jako byli Guillaume Apollinaire či Amedeo Modigliani. V roce 1917 Cocteau pro Ďagileva napsal první libreto - Paráda. Hudbu složil Erik Satie, choreografii vytvořil Léonide Massine, kostýmy navrhl Picasso. To bylo první jeho dílo z nové tvůrčí etapy, v níž se avantgardě přiblížil mnohem více, ačkoli jistý odstup si od kolektivních akcí avantgardistů vždy udržoval a byl považován za solitéra. Nejblíže měl ke skupině zvané Pařížská šestka, s níž se scházel v bar...

Více od autora