Zuzana Kočová
Krajní situace

1980 | Nakladatelství Československý spisovatel

Psychologiké téma rozvinula autorka v tomhle románu, dějově umístěném na pražskou psychiatrickou kliniku. Svět psychiatrického ústavu umožňuje autorce zachytit léčebné postupy, vylíčit duševní trauma hrdinů, ale i pohlédnout do psychiky lékařů.
Nemocniční prostředí se v romaně střídá s filmařských, vypravěčem je …filmový režisér, který hledá námět pro svůj nový film. Psychologiké téma rozvinula autorka v tomhle románu, dějově umístěném na pražskou psychiatrickou kliniku. Svět psychiatrického ústavu umožňuje autorce zachytit léčebné postupy, vylíčit duševní trauma …hrdinů, ale i pohlédnout do psychiky lékařů.
Nemocniční prostředí se v romaně střídá s filmařských, vypravěčem je filmový režisér, který hledá námět pro svůj nový film.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	205
Jazyk:	česky
Edice:	Žatva, Žatva : novinky české prózy
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 11. 2025 15:57
Číslo položky:	1444472

O autorovi

Zuzana Kočová

Zuzana Kočová, rodným jménem Liběna Kočová, byla česká divadelní herečka, režisérka, dramatička a spisovatelka. Po absolutoriu obecné školy na Spořilově studovala Akademické gymnázium v Praze. V roce 1940, před maturitou školu opustila a nastoupila na hereckou školu při divadle D 40. V tomto divadle hrála až do jeho uzavření v roce 1941. Poté hrála v letech 1941–1942 v Horáckém divadle v Třebíči. V letech 1942–1945 působila v zájezdovém souboru Středočeské činohry Josefa Burdy. Po skončení války nastoupila opět do divadelního souboru E. F. Buriana a v jeho divadle pracovala jako umělecká vedoucí, lektorka a herečka až do zrušení divadla v roce 1962. V roce 1947 si nechala změnit křestní jméno na Zuzana. V roce 1964 založila divadlo Maringotka, pro které psala a upravovala hry a působila v něm jako dramaturgyně, režisérka a herečka. Divadlo zaniklo v roce 1973. Po skončení divadelní kariéry se věnovala psaní. V letech 1974–1978 pracovala jako dramaturgyně Hlavní redakce literárně dramatického vysílání Československého rozhlasu. V osmdesátých letech podnikla cesty na Island a do Skotska, o obou cestách napsala cestopisy. Zemřela roku 1988 a je spolu s manželem pohřbena na Vyšehradském hřbitově. Byla třetí manželkou Emila Františka Buriana, sňatek proběhl v roce 1953. Je matkou písničkáře Jana Buriana . Jako redaktorka pracovala pro časopis Umělecký měsíčník, který vydával E. F. Burian. Přispívala do novin a časopisů Rudé právo, Květy, Tvorba, Literární měsíčník a Kmen. Používala pseudonymy Josef Liška a František Kuba.

Více od autora