Alexandr Stich byl český jazykovědec a literární historik, bohemista, od roku 1992 profesor české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1952 až 1957 na Filozofické fakultě UK vystudoval bohemistiku a slavistiku. Potom působil na Ústavu pro jazyk český, odkud musel odejít v roce 1974. V sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval v nakladatelství Československý spisovatel, kde uspořádal několik vydání českých spisovatelů, většinou pod cizím jménem. V roce 1990 se vrátil na Filozofickou fakultu, kde působil až do smrti na Katedře českého jazyka a teorie komunikace. V roce 1991 byl jmenován docentem a o rok později profesorem české literatury. Od roku 1997 byl členem Učené společnosti ČR. Byl proti zmasovění studia na Univerzitě Karlově, nechtěl z ní dělat "Karlovu měšťanku a diplomy rozdávat rovnou". Sám sebe označoval za elitáře. Alexandr Stich se specializoval na zkoumání baroka a jeho literatury a jazyka, dějiny české literatury 19. a poč. 20. století , na českou slovotvorbu a na otázky textologie a editologie. Specifickým přínosem A. Sticha je koncept tzv. "lingvoliterární historie", de facto pojmu příbuznému intertextualitě. Lingvoliterární historie má sledovat a zkoumat konotace a významy uchovávané v jazyce a migrující mezi literárními díly. Stich tak upozorňoval na podle něj zhoubné odtržení literární vědy a jazykovědy. Alexandr Stich byl nadšeným cyklistou, i ve vyšším věku jezdil po Praze na kole.

Prof. PhDr. František Daneš, DrSc. , byl český jazykovědec. Studium bohemistiky a anglistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, přerušené válkou, dokončil v roce 1948. Od téhož roku působil jako učitel českého a anglického jazyka na Benešově reálném gymnáziu v Praze. V roce 1962 se vrátil na Filozofickou fakultu UK jako docent, v roce 1992 byl jmenován profesorem. Už během svého studia, od roku 1947, působil jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český AV ČR, v letech 1965–1970 a 1990–1994 byl jeho ředitelem. V roce 1994, kdy odcházel do důchodu, jej AV ČR vyznamenala Zlatou medailí Josefa Dobrovského. V roce 2010 jej prezident České republiky Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy.

Josef Filipec byl český jazykovědec, lexikograf, pracovník Ústavu pro jazyk český a jeden ze dvou hlavních redaktorů Slovníku spisovné češtiny a autor jeho koncepce. Jeho patrně nejvýznamnějším dílem jsou oddíly České lexikologie , lexikologického doplňku trojdílné akademické Mluvnice češtiny , jejichž je autorem . Články, které psal Filipec do časopisu Naše řeč, jsou přístupné online; poněkud překvapivě je také autorem rozboru básní, byť jazykového . Podle Otakara Mališe byl člověkem náboženským, a to, že přes to mohl i po prověrce z roku 1958 zůstat v ÚJČ, bylo dáno jen díky povaze místního pracoviště. Vystudoval gymnázium v Kroměříži a poté brněnskou Filozofickou fakultu, obory slavistika a germanistika.