Jiří Víška
10X KVĚTY POEZIE - Vlastní podobizna + Klíč k pokladu + Meč a plamen + Listy heroin + Portugalské sonety ; Pláč dětí + Sen o Heladě + Spálený dopis + Msti se mým slzám + Třináct kytar + Elegie

1976 | Nakladatelství Mladá fronta

Svazek uvádí překladatelskou pozůstalost nadaného tlumočníka ruské poezie, esejisty a básníka, jenž v plném rozmachu tvůrčích sil zemřel v koncentračním táboře v Mauthausenu. Pro J. Víška byl základním principem básnického převodu rytmus. Svazek uvádí překladatelskou pozůstalost nadaného tlumočníka ruské poezie, esejisty a básníka, jenž v plném rozmachu tvůrčích sil zemřel v koncentračním táboře v Mauthausenu. Pro J. Víška byl základní…m principem básnického převodu rytmus.

Obsažené svazky:

Elegie 1962 (103 s., 1. vyd.)
Vlastní podobizna 1975 (163 s., 1. vyd.)
Klíč k pokladu, překlady ruských básníků 1976 (130 s., 1. vyd.)
Sen o Heladě 1963 (99 s., 1. vyd.)
Spálený dopis, z lyriky 1967 (90 s., 1. vyd.)
Třináct kytar, výbor 1967 (144 s., 1. vyd.)
Portugalské sonety ; Pláč dětí 1961 (79 s., 3. vyd.)
Meč a plamen 1962 (128 s., 1. vyd.)
Msti se mým slzám 1962 (111, [1], 1. vyd.)
Listy heroin 1960 (81 s., 1. vyd.)

Vyberte kus s kódem BREZEN26: 314 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý neautorská dedikace	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	349 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	103 + 163 + 130 + 99 + 90 + 144 + 79 + 128 + 111 + 81
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Sylvie Vodáková
Editor:	Eduard Goldstücker, Vladimír Šrámek
Překladatel:	Miroslav Červenka, M Červenka, Hana Žantovská, Josef Hiršal
Edice:	23, 25, 34, 36, 37, 39, 78, 80, 116, 122. svazek ed. 23, 25, 34, 36, 37, 39, 78, 80, 116, 122. svazek ed. Květy poezie
Vydání:	Vyd. 3., v Mladé frontě vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 3. 2026 13:23
Číslo položky:	1665168

O autorech

Aleksandr Sergejevič Puškin

Tento představitel romantismu bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury. K jeho nejvýznamnějším dílům patří poema Ruslan a Ludmila, drama Boris Godunov, prózy Kapitánská dcerka a Piková dáma a veršovaný román Evžen Oněgin. Jeho otec Sergej Lvovič Puškin pocházel ze starého ruského šlechtického rodu; dědeček jeho otce Lev Alexandrovič Puškin byl plukovník ruské armády; dědečkem jeho matky, tedy Puškinovým pradědečkem, byl Abram Petrovič Hannibal, ruský vojenský a politický činitel afrického původu, pravděpodobně z oblasti dnešní Eritreje nebo Kamerunu. Mnohé zdroje se zmiňují o jeho eritrejském nebo etiopském původu. Ottův slovník naučný ho popisuje jako „oblíbeného černocha Petra Velikého“. Některé zdroje uvádějí, že Hannibal byl synem jednoho z etiopských vladařů, který byl v sedmi letech odveden jako rukojmí do Konstantinopole, kde měl sloužit jako pojistka věrnosti své šlechtické rodiny Osmanské říši. O pouhý rok později, tedy v osmi letech, byl vykoupen ruskými vyslanci a odveden k carskému dvoru Petra Velikého, který si Hannibala oblíbil a ten u dvora vybudoval úspěšnou kariéru a byl přijat do řad ruské šlechty. Jeho matka Nadězda Osipovna Puškina , rozená Hannibalová , před sňatkem žila v Petrohradu na panství Kobrino .

Více od autora

Ovidius

Publius Ovidius Naso byl římský, latinsky píšící básník. Proslavil se především díly Proměny a Umění milovat. Ovidius pocházel z bohatého rodu, který patřil k jezdeckému stavu. Velmi brzy byl poslán na studia do Říma, kde studoval na přání svého otce právo a rétoriku. Studia však zanedbával a projevoval se spíše jako básník. Po ukončení studia v Římě byl poslán do řeckých Athén, kde ve studiu pokračoval a následně cestoval po Malé Asii a prošel též Sicílii. Po návratu do Říma krátce zastával několik nižších úřadů, ale pak, zhruba v letech 29–25 př. n. l., se vzdal veřejné práce a věnoval se pouze literatuře, ke zjevné nelibosti svého otce. K jeho přátelům a spolupracovníkům v Římě patřili Albius Tibullus, Quintus Horatius Flaccus nebo Sextus Propertius. Jeho mecenášem byl Marcus Valerius Messalla Corvinus. Třikrát se oženil, potřetí s příbuznou císaře Augusta. Roku 8 Augustus vydal rozkaz, aby Ovidius opustil Řím a usídlil se ve městě Thomis, jež leží v dnešním Rumunsku a nazývá se v současnosti Konstanca. Své vyhnanství nesl velmi těžce – prosil Augusta , aby mu byla udělena milost nebo aby byl poslán do nějakého příznivějšího místa . Tyto prosby nebyly vyslyšeny a nebylo mu splněno dokonce ani přání, aby byl pohřben v Římě. Proč byl poslán do vyhnanství, není známo. Soudí se, že se pravděpodobně stal spolupachatelem cizoložství Augustovy vnučky Julie, která byla z Říma vyhnána ve stejné době jako Ovidius. Logiku by to dávalo i vzhledem k tomu, že Augustus byl velkým zastáncem monogamie a vydal k jejímu posílení speciální zákon, který cizoložství trestal tvrději než dříve. Prakticky jisté je, že se nejednalo o politický čin, ale o něco v souvislosti s Augustovou rodinou. Často se jako možný důvod vyhnání udává, že svými knihami Ars Amatoria narušil mravní výchovu mláde...

Více od autora