Alexandr Paul, Karel, KaROL
Karel IV : Vlastní životopis = Vita Karoli Quarti

1978 | Nakladatelství Odeon

Latinsky a česky.
Slavné literární dílo Karla IV. je napsáno jako autobiografie čili vlastní životopis. Autor v něm v podstatě uděluje rady svým nástupcům na trůně. Karel IV. zde chce ukázat, jakou cestou by se měl ubírat každý úspěšný politik, který chce být lepší nežli jeho předchůdci. Kniha je rozdělena na dvacet… kapitol. V prvních dvou kapitolách autor zdůrazňuje, jak důležitá je pro dobrého panovníka víra v Boha. Dále varuje před špatnými lidskými vlastnostmi, jakými jsou například pýcha, lakomství, ale třeba i rozmařilost v jídle. V kapitole třetí Karel vzpomíná na své dětství a mládí ve Francii, kam byl poslán v sedmi letech na výchovu na francouzském dvoře. Řeč přijde například na Jindřicha VII., kritikou je oceněn Filip. VI., zmínka je i o Pierru Rosiéresovi, který se posléze stal Karlovým politickým rádcem. V následujících čtyřech kapitolách pak vzpomíná na své první italské panování, na které byl povolán otcem Janem Lucemburským a seznamuje čtenáře s představami a plány uspořádání mocenských poměrů ve střední Evropě. V osmé kapitole popisuje svůj návrat do Čech a zmiňuje se o místním politickém, ekonomickém a hospodářském úpadku. Kritizuje především šlechtu, kterou označuje za majetkuchtivé tyrany. Stroze také vypráví o smrti své matky, kterou byla Eliška Přemyslovna. V deváté a desáté kapitole Karel rozebírá dobrodružný útěk před svým otcem do Itálie, kde se také zúčastnil několika bitev. V 11. - 13. kapitole jsou popsány Karlovy úvahy v úvodu svých spisů a v kapitole následující se můžeme dočíst o jeho opětovném návratu do Čech a také o tom, jak se ujal vlády nad svou vlastí. Posledních šest kapitol je zcela evidentně napsáno odlišným stylem, a proto je vysoce pravděpodobné, že závěrečnou část Vita Caroli Karel IV. nenapsal. Dílo se nám dochovalo ve třech jazycích, a sice latinském, staročeském a středohornoněmeckém a dává nám možnost důkladně poznat osobu Karla IV. a také nahlédnout i do jeho soukromí. Dozvíme se například o jeho čtyřech manželkách, s nimiž měl dohromady 10 dětí.

Dílo je velmi poučné a směle ho mohu doporučit všem obdivovatelům „Největšího Čecha“ a „otce vlasti“ Karla IV., ale pochopitelně také i všem ostatním historickým nadšencům.

01-511-78 Latinsky a česky.
Slavné literární dílo Karla IV. je napsáno jako autobiografie čili vlastní životopis. Autor v něm v podstatě uděluje rady svým nástupcům na trůně. Karel IV. zde chce ukázat, jakou… cestou by se měl ubírat každý úspěšný politik, který chce být lepší nežli jeho předchůdci. Kniha je rozdělena na dvacet kapitol. V prvních dvou kapitolách autor zdůrazňuje, jak důležitá je pro dobrého panovníka víra v Boha. Dále varuje před špatnými lidskými vlastnostmi, jakými jsou například pýcha, lakomství, ale třeba i rozmařilost v jídle. V kapitole třetí Karel vzpomíná na své dětství a mládí ve Francii, kam byl poslán v sedmi letech na výchovu na francouzském dvoře. Řeč přijde například na Jindřicha VII., kritikou je oceněn Filip. VI., zmínka je i o Pierru Rosiéresovi, který se posléze stal Karlovým politickým rádcem. V následujících čtyřech kapitolách pak vzpomíná na své první italské panování, na které byl povolán otcem Janem Lucemburským a seznamuje čtenáře s představami a plány uspořádání mocenských poměrů ve střední Evropě. V osmé kapitole popisuje svůj návrat do Čech a zmiňuje se o místním politickém, ekonomickém a hospodářském úpadku. Kritizuje především šlechtu, kterou označuje za majetkuchtivé tyrany. Stroze také vypráví o smrti své matky, kterou byla Eliška Přemyslovna. V deváté a desáté kapitole Karel rozebírá dobrodružný útěk před svým otcem do Itálie, kde se také zúčastnil několika bitev. V 11. - 13. kapitole jsou popsány Karlovy úvahy v úvodu svých spisů a v kapitole následující se můžeme dočíst o jeho opětovném návratu do Čech a také o tom, jak se ujal vlády nad svou vlastí. Posledních šest kapitol je zcela evidentně napsáno odlišným stylem, a proto je vysoce pravděpodobné, že závěrečnou část Vita Caroli Karel IV. nenapsal. Dílo se nám dochovalo ve třech jazycích, a sice latinském, staročeském a středohornoněmeckém a dává nám možnost důkladně poznat osobu Karla IV. a také nahlédnout i do jeho soukromí. Dozvíme se například o jeho čtyřech manželkách, s nimiž měl dohromady 10 dětí.

Dílo je velmi poučné a směle ho mohu doporučit všem obdivovatelům „Největšího Čecha“ a „otce vlasti“ Karla IV., ale pochopitelně také i všem ostatním historickým nadšencům.

01-511-78

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (15. 5. 2026)

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (15. 5. 2026)	69 Kč
	Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (15. 5. 2026)	59 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou, ochranný obal
Počet stran:	225
Jazyk:	česky , latinsky
Překladatel:	Jakub Pavel
Vydání:	11. vyd., 1. vyd. v Odeonu
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 3. 2026 10:25
Číslo položky:	1650568

O autorech

Karel

Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze do Prahy k rodičům, kde také nakonec maturoval. Po gymnáziu studoval postupně na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, filozofické fakult Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně, na Sorbonně na Faculté des lettres v Paříži. V Praze nakonec obhájil doktorát a zůstal v Praze se svým bratrem Josefem. Karel Čapek pracoval jako člen redakční rady časopisu Národ, soukromý učitel syna hraběte Lažanského, dramaturg Vinohradského divadla, Lidových novin a od roku 1917 byl spolu s Josefem redaktorem Národních listů a nového satirického týdeníku Nebojsa . Krátce po své cestě do Anglie se stal členem přípravného výboru pro ustanovení pražského Pen klubu. Pravidelně se vídal s prezidentem Masarykem, navštívil i E. Beneše. Zastával funkce v různých kulturních a literárních výborech a komisích. Roku 1932 s bratrem přešel k nakladatelství Fr. Borový, jehož se stal tichým společníkem. Odmítl předsednictví světové federace Penklubů, na které ho navrh H. G. Wells a norský tisk ho dokonce navrhl na Nobelovu cenu. Karel Čapek je prvním českým spisovatelem, který uspěl v zahraničí a tím velice prospěl české literatuře. Jakožto člen československého Penklubu byl v době hrozící nacistické okupace jedním z hlavních motorů odporu, kdy využil veškeré své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. Evakuaci do Anglie jako správný vlastenec odmítl. Koncem roku 1938 však náhle umírá na následky chřipky a zánětu ledvin. Literární tvorbu zahájil Čapek před první světovou válkou, zpočátku spolu s bratr...

Více od autora

Alexandr Paul

Alexandr Paul byl československý reportážní, dokumentární, a reklamní fotograf. Alexandr Paul se narodil v Rakovníku v pořadí čtvrtý ze šesti dětí Karlu Paulovi a Anně, rozené Wenzelové. Otec Karel, skladník u Buštěhradské dráhy, se s rodinou přestěhoval kolem roku 1913 do Prahy. Alexandr Paul začal základní studium v obecné škole na Smíchově, v měšťanské škole pokračoval a „úplně ji dochodil, dostalo se mu tedy vzdělání dle § 17 Zákona o školách obecných. Přesahuje učební cíl školy obecné a tudíž propouští se ze školy“. Snem čtrnáctiletého chlapce bylo vyučit se leteckým mechanikem, v Hlavních leteckých dílnách letiště ve Kbelích ale zjistil, že by musel být již vyučeným automechanikem, aby mohl pomýšlet na leteckou specializaci. Zklamán, odpověděl na první pracovní inzerát, ten hledal sluhu do zavedeného fotografického atelieru FotoIDEAL Zelenka v Karlíně. Fotograf Jindřich Zelenka už po měsíci navrhl Karlu Paulovi, aby se jeho syn u něho vyučil fotografem. Po složení učňovské a posléze tovaryšské zkoušky Alexandr Paul krátce pracoval ve firmě Centropress, kde se seznámil se svými budoucími společníky, vedoucím oddělení dr. Pavlem Altschulem a vedoucím fotoateliéru Františkem Illkem. S nimi v roce 1931 uskutečnil zajímavý a zdařilý experiment, vytvořili fotografickou agenturu Press Photo Service, fotografové Illek a Paul; roku 1934 se Pavel Altschul osamostatnil a vydával ilustrovaný časopis Světozor . Firma PPS v Jungmannově ulici č. 37 patřila ve 30. letech 20. století k nejvýznamnějším českým studiím, udávajícím do značné míry tón v užité a reklamní fotografii a ve snímcích památek. Fotografové Alexandr Paul a František Illek dokázali, že je možné tvořit “na zakázku” nekonformním prosazováním kvality snímků, vybočující z tehdejšího konfekčního střihu podobných atelierů. Alexandr Paul vedl patrně nejmodernější atelier své doby. Na počátku své kariéry pracov...

Více od autora