Knihy
Beletrie
Česká literatura
Jakub Arbes
Kandidáti existence

Jakub Arbes
Kandidáti existence

1966 | Nakladatelství Odeon

Hlavní hrdina ožívá v noci, přes den je málomluvný a ostýchavý. Při úplňku se setkal s mužem, co po něm nejprve chtěl oheň, pak doutníky. S jeho bandou se dostal do jakési hospody. Z ní museli utéct před policií. Muž tvrdil, že je jeho spolužák Fráňa. Ráno hrdina zjistil, že si omylem v té hospodě vzal kabát někoho jin…ého. Našel v něm poznámkovou knížku Pavla Smidarského, přítele, co 12 let neviděl. Poznal ho podle charakteristického rukopisu. Poznámky souhlasily s dělnickými otázkami.
Jako mladý, než se stal žurnalistou, se scházel s přáteli a rokovali o době. Byli si vědomi, že poměry v zemi nejsou takové, jaké by měly být. Byli stoupenci hesla Velké francouzské revoluce "Svoboda, rovnost, bratrství". Život je věčný boj o existenci. Existence je pochybná a my všichni jsme pouhými kandidáty existence. Mladíci se hodlali zasadit o reformy. Jejich činnost proti státu sledoval policista, proto byli nuceni z kavárny utéct. U chrámu našel Smidarský s naším hrdinou odložené dítě. Smidarský ho dal své milované chudičké Haničce. Ta žila s matkou, živili se šitím rukaviček.
Smidarského sestra měla dítě s ženatým mužem a otcem, proto ho její rodiče vyhodili. Dcera porodila "ubohé kuřátko". To onemocnělo a zanedlouho zemřelo.
Ten večer v kavárně se Smidarský na Nadasdiho vrhnul, protože měl medailónek s obrázkem Smidarského sestry. Nadasdi ho našel u svého otce. To byl tedy dívčin milenec. Smidarský byl zatčen pro velezrádné úmysly. "Sedmihlavý tajný výbor reformační" skončil, neboť Kotovic a Nadasdi uprchli z Prahy. Smidarského časem propustili, ale v Praze také nezůstal.
Jako novinář odjel náš hrdina do Brna informovat o tamějších nepokojích. V hostinci se setkal se Smidarským, nyní typografem Korefem. Po smrti Haničky se stal žebrákem. On byl původcem nepokojů, společně s Kotovicem, co se oběsil. Lidé však říkali, že ho zabili policisté.
Ještěrka - dítě, co našli u chrámu - od Smidarského utekla už jako malá. Náš hrdina ji zahlédl tenkrát v hospůdce s Fráňou. Smidarskému to však neřekl. Při odjezdu se setkal s Nadasdim.
Stal se kandidátem kriminálu po prohraném tiskovém procesu. V cele pod ním byla ještěrka. Dopisoval si s ní. Zanedlouho byla propuštěna. Adéla tam byla s muži z hospody, kam se tenkrát v noci dostal. Byli odsouzeni za krádež skvostů.
Nadasdi si vedle podniku se Smidarským u Brna přeměnil starý dům na zámek. Hrdina se vydal za nemocným Smidarským.
Adéla nyní žila jako vévodkyně u Nadasdiho. Starala se předtím o churavou Nadasdiho ženu, jako podmínku Nadasdi do svého podniku přijal její přátele. Po smrti paní se Adéla starala o jejich děti. Nadasdi se Smiradským nemluvil, peníze na svůj život v přepychu si totiž bral ze společných peněz v podniku. Smidarský byl vážně nemocný od noci, co číhal na Nadasdiho s revolverem, ale místo toho zachránil jeho dcerku před utonutím.
Smidarský řekl, že budoucnost má jen český literát. Ten je tím pravým kandidátem existence. Adéla byla dcera hostinské, co se starala o jejího pěstouna. Jejím strýcem byl Fráňa. On byl tajným policistou, co Smidarského a jeho přítele tenkrát v noci pronásledoval. Chtěl se pomstít svůdci své sestry, Nadasdimu. Smidarský byl šťastný, že se setkal s Adélou. Nadasdimu neodpustil jeho činy, pak zemřel. Nadazdi byl však na mizině, trpěl, proto se zastřelil. Byl Adéliným otcem.
Být literátem je i stav nejistý. Hrdina se chtěl také zabít, ale díky slovům otce to neudělal.
Hlavní hrdina ožívá v noci, přes den je málomluvný a ostýchavý. Při úplňku se setkal s mužem, co po něm nejprve chtěl oheň, pak doutníky. S jeho bandou se dostal do jakési hospody. Z ní museli utéct p…řed policií. Muž tvrdil, že je jeho spolužák Fráňa. Ráno hrdina zjistil, že si omylem v té hospodě vzal kabát někoho jiného. Našel v něm poznámkovou knížku Pavla Smidarského, přítele, co 12 let neviděl. Poznal ho podle charakteristického rukopisu. Poznámky souhlasily s dělnickými otázkami.
Jako mladý, než se stal žurnalistou, se scházel s přáteli a rokovali o době. Byli si vědomi, že poměry v zemi nejsou takové, jaké by měly být. Byli stoupenci hesla Velké francouzské revoluce "Svoboda, rovnost, bratrství". Život je věčný boj o existenci. Existence je pochybná a my všichni jsme pouhými kandidáty existence. Mladíci se hodlali zasadit o reformy. Jejich činnost proti státu sledoval policista, proto byli nuceni z kavárny utéct. U chrámu našel Smidarský s naším hrdinou odložené dítě. Smidarský ho dal své milované chudičké Haničce. Ta žila s matkou, živili se šitím rukaviček.
Smidarského sestra měla dítě s ženatým mužem a otcem, proto ho její rodiče vyhodili. Dcera porodila "ubohé kuřátko". To onemocnělo a zanedlouho zemřelo.
Ten večer v kavárně se Smidarský na Nadasdiho vrhnul, protože měl medailónek s obrázkem Smidarského sestry. Nadasdi ho našel u svého otce. To byl tedy dívčin milenec. Smidarský byl zatčen pro velezrádné úmysly. "Sedmihlavý tajný výbor reformační" skončil, neboť Kotovic a Nadasdi uprchli z Prahy. Smidarského časem propustili, ale v Praze také nezůstal.
Jako novinář odjel náš hrdina do Brna informovat o tamějších nepokojích. V hostinci se setkal se Smidarským, nyní typografem Korefem. Po smrti Haničky se stal žebrákem. On byl původcem nepokojů, společně s Kotovicem, co se oběsil. Lidé však říkali, že ho zabili policisté.
Ještěrka - dítě, co našli u chrámu - od Smidarského utekla už jako malá. Náš hrdina ji zahlédl tenkrát v hospůdce s Fráňou. Smidarskému to však neřekl. Při odjezdu se setkal s Nadasdim.
Stal se kandidátem kriminálu po prohraném tiskovém procesu. V cele pod ním byla ještěrka. Dopisoval si s ní. Zanedlouho byla propuštěna. Adéla tam byla s muži z hospody, kam se tenkrát v noci dostal. Byli odsouzeni za krádež skvostů.
Nadasdi si vedle podniku se Smidarským u Brna přeměnil starý dům na zámek. Hrdina se vydal za nemocným Smidarským.
Adéla nyní žila jako vévodkyně u Nadasdiho. Starala se předtím o churavou Nadasdiho ženu, jako podmínku Nadasdi do svého podniku přijal její přátele. Po smrti paní se Adéla starala o jejich děti. Nadasdi se Smiradským nemluvil, peníze na svůj život v přepychu si totiž bral ze společných peněz v podniku. Smidarský byl vážně nemocný od noci, co číhal na Nadasdiho s revolverem, ale místo toho zachránil jeho dcerku před utonutím.
Smidarský řekl, že budoucnost má jen český literát. Ten je tím pravým kandidátem existence. Adéla byla dcera hostinské, co se starala o jejího pěstouna. Jejím strýcem byl Fráňa. On byl tajným policistou, co Smidarského a jeho přítele tenkrát v noci pronásledoval. Chtěl se pomstít svůdci své sestry, Nadasdimu. Smidarský byl šťastný, že se setkal s Adélou. Nadasdimu neodpustil jeho činy, pak zemřel. Nadazdi byl však na mizině, trpěl, proto se zastřelil. Byl Adéliným otcem.
Být literátem je i stav nejistý. Hrdina se chtěl také zabít, ale díky slovům otce to neudělal.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	240
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Antonín Pelc, Jiří Kreuziger
Edice:	Česká klasická próza
Vydání:	Vyd. 7., V Odeonu 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 3. 2025 10:3
Číslo položky:	1188443

O autorovi

Jakub Arbes

Jakub Arbes byl český spisovatel a novinář. Sympatizoval s májovci, avšak neřadil se mezi ně, neboť tvořil za jiných okolností než oni. Narodil se v nezámožné rodině ševcovského mistra Jana Arbese a manželky Anny, rozené Winklerové , jako třetí ze čtyř dětí. V rodném Smíchově, který tehdy ještě nebyl součástí Prahy, strávil celé mládí. Chodil v letech 1851 až 1854 do farní maltézské školy u Panny Marie Vítězné na Malé Straně a poté měl jít do učení v oboru obuvnictví jako otec. Měl však velmi dobré výsledky ve škole, a proto jej rodiče poslali na studie. Začínal na nižší reálce u sv. Jakuba, kde se seznámil s Juliem Zeyerem. Pak pokračoval na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde poznal Jana Nerudu jako učitele češtiny. Na škole zůstal do roku 1859. Poté sice od roku 1859 studoval v Praze polytechniku , ale více se věnoval jiným oborům a stal se žurnalistou a spisovatelem. 24. června 1867 se v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně oženil s Josefinou Rabochovou , dcerou soustružníka Jana Rabocha, S Josefinou měl již před svatbou dceru ; tato dcera však brzy zemřela. Dcera Olga o Jakuba Arbese pečovala do smrti a starala se i o jeho literární pozůstalost. Když Arbes ztratil zrak, diktoval dceři Olze své texty. Další dcera Polyxena žila po sňatku v Berlíně, syn Edgar zemřel jedenáctiletý. Začínal roku 1867 v redakci časopisu Hlas, krátce poté odešel do Kutné Hory do redakce jiného časopisu Vesna kutnohorská. V polovině roku 1868 se vrátil do Prahy, kde se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Zde působil jako redaktor do roku 1877, tedy i v období od 1. listopadu 1868 do 1. května 1869, kdy titul musel být přejmenován na Naše listy. Zároveň psal do řady jiných listů na venkově. Za své články a vedení Národních listů byl německou porotou od...

Více od autora