Julius Zeyer
Jan Maria Plojhar : I

1928 | Nakladatelství Unie

Novoromantický příběh situovaný do Itálie osmdesátých let 19. století, kde hledá klid a ztracené zdraví nevšední mladý Čech. Hrdina je typickým představitelem dekadentních proudů na sklonku 19. století. V Čechách ho ubíjí malost a přízemnost poměrů, utíká do služby u námořního vojska, kam ho zavedla touha po cizích kra…jích, ale návrat domů ho naplní trpkostí a rozčarováním. Při souboji, kdy hájí svou milovanou vlast, je těžce zraněn a jako rekonvalescent odjíždí do Itálie. Před smrtí tam nalezne štěstí v čisté lásce k italské šlechtičně, ale obavy o osud rodné země naplňují jeho poslední chvíle tragickým neklidem. Novoromantický příběh situovaný do Itálie osmdesátých let 19. století, kde hledá klid a ztracené zdraví nevšední mladý Čech. Hrdina je typickým představitelem dekadentních proudů na sklonku 19. stolet…í. V Čechách ho ubíjí malost a přízemnost poměrů, utíká do služby u námořního vojska, kam ho zavedla touha po cizích krajích, ale návrat domů ho naplní trpkostí a rozčarováním. Při souboji, kdy hájí svou milovanou vlast, je těžce zraněn a jako rekonvalescent odjíždí do Itálie. Před smrtí tam nalezne štěstí v čisté lásce k italské šlechtičně, ale obavy o osud rodné země naplňují jeho poslední chvíle tragickým neklidem.

Součástí souboru:

Jan Maria Plojhar 1928 (2 svazky (211; 231 ), 13. vyd.)

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	211
Jazyk:	česky
Edice:	17. svazek ed. Spisy Julia Zeyera
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora