Julius Zeyer
Jan Maria Plojhar : Díl 1-2

1922 | Nakladatelství Unie

Román. Romantický příběh mladého Čecha se odehrává v Římě na konci 19. století. V jeho nitru zápasí vášeň k vdané ženě s ryzím milostným citem k mladé dívce a nad city čistě osobní jej povznáší láska k národu Román. Romantický příběh mladého Čecha se odehrává v Římě na konci 19. století. V jeho nitru zápasí vášeň k vdané ženě s ryzím milostným citem k mladé dívce a nad city čistě osobní jej povznáší láska …k národu

Obsažené svazky:

Jan Maria Plojhar 1922 Díl první (211 s., 11. vyd.)
Jan Maria Plojhar 1922 Díl druhý (231 s., 11. vyd.)

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~129 Kč~~ 79 Kč
	Stav Dobrý stránky s flíčky, neautorský podpis, polokožená, zlacená horní ořízka	KOMPLET Skladem pro e-shop	199 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	211 + 231
Jazyk:	česky
Edice:	17, 18, 1718. svazek ed. 17, 18, 1718. svazek ed. Spisy Julia Zeyera
Vydání:	11. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 2. 2024 8:37
Číslo položky:	747694

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora