Julius Zeyer
Jan Maria Plojhar : Díl druhý

1906 | Nakladatelství nákladem České grafické akciové společnost Unie

Román o osudové lásce umírajícího mladého muže ke krásné Caterině, prožívané na římském venkově v krajině etruských ruin, kde hledá, vzdálen od milovaných Čech, ztracené zdraví. Román o osudové lásce umírajícího mladého muže ke krásné Caterině, prožívané na římském venkově v krajině etruských ruin, kde hledá, vzdálen od milovaných Čech, ztracené zdraví.

Součástí souboru:

Jan Maria Plojhar 1906 (2 svazky (211, 231 ), 4. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý ex libris původního majitele, flíčky, polokožená, zlacená horní ořízka	Skladem pro e-shop	249 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 45 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, Převazba polokožená s horní zlacenou ořízkou
Počet stran:	231
Jazyk:	česky
Edice:	18. svazek ed. 18. svazek ed. Spisy Julia Zeyera
Vydání:	Čtvrté vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 8. 2024 11:10
Číslo položky:	930932

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora