Herbert Slavík je český fotograf, držitel řady tuzemských i zahraničních ocenění, autor a spoluautor řady fotografických publikací. V letech 1986 až 1990 působil jako fotoreportér pro Mladou frontu a od roku 1990 do roku 2002 působil jako vedoucí fotografického oddělení ve zmíněném deníku. Od roku 2001 se věnuje převážně fotografování portrétů, od roku 2003 je fotografem na volné noze. S manželkou Terezou Brodskou mají syna Samuela, který se narodil v roce 1996. Počátkem února 2013 fotografoval oficiální portréty prezidenta Miloše Zemana. Výstava Plzeňské ikony je volně spojena s jeho úspěšnou sérií Tváře/Faces, která byla poprvé představena nejen české veřejnosti v roce 2003 a byla doprovázena stejnojmennou fotografickou publikací. V roce 2008 vyšla publikace Tváře/Faces : CZ , která byla vydána při příležitosti českého předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2009; soubor portrétů byl vystaven v Bruselu. V roce 2010 byla vydána publikace Hrdost a odvaha : tváře české armády – H. Slavík je autorem projektu a fotografií, autory textů jsou Barbora Potůčková a Eduard Stehlík.

Eduard Stehlík je český vojenský historik, spisovatel a bývalý voják. Zaměřuje se na československé vojenské dějiny, zejména období 1914–1956. Byl ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a působil také jako historik Vojenského historického ústavu Praha a později jako předseda vědecké rady a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 2020 působí jako ředitel Památníku Lidice. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština – dějiny. V letech 1989–2012 byl zaměstnancem Vojenského historického ústavu Praha. V roce 1992 se stal vojákem z povolání. Již od zahájení příprav na vznik Ústavu pro studium totalitních režimů v srpnu 2008 byl členem jeho vědecké rady, 14. prosince 2010 byl zvolen jejím předsedou. V roce 2012 z vědecké rady vystoupil, když se stal v srpnu 1. náměstkem ředitele Daniela Hermana. Z funkce byl odvolán a výpověď z ústavu dostal 15. dubna 2013 s výpovědní lhůtou do 30. června. Konec jeho působení v ÚSTR byl spojený zejména s nesouhlasem s personální politikou nově jmenované ředitelky Pavly Foglové, především se záměrem odvolat ředitelku Archivu bezpečnostních složek Zlatuši Kukánovou. Výpověď ale označil v dubnu 2014 soud za neplatnou. V květnu téhož roku poslanci navrhli Stehlíka jako člena Rady ÚSTR a 18. června byl hlasy 37 ze 62 senátorů do rady skutečně zvolen. Působil jako jeden z poradců ministra obrany Vlastimila Picka. Dne 3. března 2014 byl jmenován ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, který vedl do konce roku 2019. Tehdy také ukončil svůj pracovní poměr v armádě a odešel do zálohy. Dne 24. února 2020 se stal ředitelem Památníku Lidice. V roce 2006 začal spolupracovat s Českou televizí na pořadu Historický magazín. Dne 27. října 2006 byl vyhlášen čestným občanem Lidic. V červenci 2019 byl opět zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, získal 57 hlasů od 74 senátorů. N...

JUDr., PhD., právnička a historička, autorka článků a recenzí s vojenskou a právněhistorickou tematikou.