Knihy
Jazyk a lingvistika
Čeština
Jan Gebauer
Historická mluvnice jazyka českého

Jan Gebauer
Historická mluvnice jazyka českého : Tvarosloví - Díl 3

1958 | Nakladatelství Československé akademie věd

Stěžejní dílo, v němž autor podal soustavně systém staročeského jazyka zejména jazyka 14. stol., pro nějž našel v stč. literatuře nejvíce dokladů. V novém vydání jsou provedeny opravy drobných omylů a rozšířen počet dokladů u některých řídkých jevů. Stěžejní dílo, v němž autor podal soustavně systém staročeského jazyka zejména jazyka 14. stol., pro nějž našel v stč. literatuře nejvíce dokladů. V novém vydání jsou provedeny opravy drobných omylů a… rozšířen počet dokladů u některých řídkých jevů.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	556
Jazyk:	česky
Edice:	Práce ČSAV. Sekce jazyka a literatury
Vydání:	3. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 7. 2024 11:55
Číslo položky:	919641

O autorovi

Jan Gebauer

Jan Gebauer byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav nebyl brán vůbec v potaz. Zpracoval příručku Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů , předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu. Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz. Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze . V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen výkonem funkce prvního ředitele semináře pro slovanskou filologii, o rok později profesorem řádným. V letech 1890–1891 byl děkanem FF UK, rektorem pražské univerzity pak v období 1899–1900. Jeho zásluhy ve vědních oborech slovanská filologie a literární historie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , 20. dubna 1890 jej císař jmenoval řádným členem České akademie věd a umění. Byl také členem akademií polské a ruské, Jednoty českých filologů, působil v redakci Listů filologických , do Riegrova slovníku naučného přispěl řadou hesel týkajících se slovanské jazykovědy a literární historie. Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázá...

Více od autora