Knihy
Jazyk a lingvistika
Čeština
Jan Gebauer
Historická mluvnice jazyka českého

Jan Gebauer
Historická mluvnice jazyka českého : Tvarosloví - Díl III

1960 | Nakladatelství Československé akademie věd

Historická mluvnice jazyka českého patří k základním dílům české jazykovědy. Z velkolepého projektu, rozvrženého do čtyř částí, se autorovi podařilo dokončit pouze první díl Hláskosloví, který vyšel v r.1894, a díl třetí Tvarosloví. Skladba jako čtvrtý díl Historické mluvnice byla poprvé vydána až v r.1929. K uctění pa…desátého výročí Gebauerova úmrtí vydalo nakladatelství znovu první a třetí díl Historické mluvnice. Historická mluvnice jazyka českého patří k základním dílům české jazykovědy. Z velkolepého projektu, rozvrženého do čtyř částí, se autorovi podařilo dokončit pouze první díl Hláskosloví, který vyšel v… r.1894, a díl třetí Tvarosloví. Skladba jako čtvrtý díl Historické mluvnice byla poprvé vydána až v r.1929. K uctění padesátého výročí Gebauerova úmrtí vydalo nakladatelství znovu první a třetí díl Historické mluvnice.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	Pevná
Počet stran:	659
Jazyk:	česky
Editor:	František Ryšánek
Vydání:	2. vydání (v NČSAV 1. vydání)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 7. 2024 16:27
Číslo položky:	911823

O autorovi

Jan Gebauer

Jan Gebauer byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav nebyl brán vůbec v potaz. Zpracoval příručku Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů , předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu. Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz. Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze . V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen výkonem funkce prvního ředitele semináře pro slovanskou filologii, o rok později profesorem řádným. V letech 1890–1891 byl děkanem FF UK, rektorem pražské univerzity pak v období 1899–1900. Jeho zásluhy ve vědních oborech slovanská filologie a literární historie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , 20. dubna 1890 jej císař jmenoval řádným členem České akademie věd a umění. Byl také členem akademií polské a ruské, Jednoty českých filologů, působil v redakci Listů filologických , do Riegrova slovníku naučného přispěl řadou hesel týkajících se slovanské jazykovědy a literární historie. Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázá...

Více od autora