Václav Ertl byl český filolog, bohemista, překladatel z francouzštiny a středoškolský pedagog. Středoškolská studia ukončil na příbramském gymnáziu v roce 1898, následně vystudoval bohemistiku a romanistiku na Filozofické fakultě UK . Souběžně učil na obchodní škole v Kolíně , reálných gymnáziích Praha-Žižkov a Náchod , od roku 1904 až do svého skonu působil jako profesor pražské reálky v Ječné ulici a dívčího gymnázia Minerva . V letech 1919–1929 zastával funkci ředitele Kanceláře Slovníku jazyka českého, publikoval a od roku 1920 byl odpovědným redaktorem časopisu Naše řeč. Jeho zásluhy ve vědním oboru jazykověda byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění , mimořádným členem Královské české společnosti nauk se stal 13. ledna 1926. Významným způsobem přispěl k rozvoji vědecké teorie spisovné češtiny, zejména ve stanovení kritérií jazykové správnosti mluvené i psané řeči, ve svých převážně časopisecky publikovaných studiích a statích se zabýval také problémy syntaktickými, morfologickými, lexikálními a významoslovnými. Byl autorem ve své době normativní mluvnice češtiny , příruček o dějinách literatury, sestavovatelem čítanek a upravovatelem školních mluvnic Jana Gebauera. Věnoval systematickou pozornost teorii vyučování češtině na středních školách, vydal staročeské literární památky a překládal z francouzštiny. Jako lexikograf se výrazně organizačně i autorsky podílel na přípravě vydání Příručního slovníku jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957.... Zdroj: wikipedia.org