Pavol Országh Hviezdoslav
Hajníkova žena

1959 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Lyrickoepická básen klasika slovenské literatury o osobním neštěstí hajného Čajky a jeho ženy Hanky, do jejichž štěstí svévolně zasáhne zemanský synek, kterého Hanka v sebeobraně zabije. Autor tu řeší vážný společenský problém mravního a sociálního útisku prostého slovenského lidu vládnoucí třídou. Lyrickoepická básen klasika slovenské literatury o osobním neštěstí hajného Čajky a jeho ženy Hanky, do jejichž štěstí svévolně zasáhne zemanský synek, kterého Hanka v sebeobraně zabije. Autor tu řeší… vážný společenský problém mravního a sociálního útisku prostého slovenského lidu vládnoucí třídou.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	361
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Arnošt Paderlík
Překladatel:	Jiřina Kintnerová
Edice:	11. svazek ed. 11. svazek ed. Slovenská knihovna
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 3. 2024 9:7
Číslo položky:	794030

O autorovi

Pavol Országh Hviezdoslav

Pavol Országh Hviezdoslav byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, dramatik a překladatel, jedna z vedoucích osobností slovenské literatury a slovenské kultury vůbec. Narodil se na Oravě na severním Slovensku jako třetí dítě chudého zemana. Základní vzdělání nabyl ve svém rodišti, v Jasenové a v Leštinách. Jako žák měl velmi dobré studijní výsledky a v roce 1862 se dostal na gymnázium v maďarském Miškovci. Zde bydlel u svého strýčka – krejčovského mistra. Na prázdniny nejezdil domů, ale zůstával v Miškovci, kde prostudoval celou strýčkovu knihovnu. Tak si oblíbil poezii a díla maďarských básníků. Po strýčkově smrti v roce 1865 se vrátil domů na Slovensko a nastoupil na evangelické gymnázium v Kežmarku. Po ukončení gymnaziálních studií se přestěhoval do Prešova, kde studoval na Právnické akademii. V době studií pracoval jako editor studentského almanachu Napred. Studium ukončil v roce 1872 a začal působit jako advokátní koncipient ve slovenských městech Dolný Kubín, Martin nebo Senica. V roce 1875 v Budapešti složil advokátské zkoušky a otevřel si v Námestově samostatnou advokátní praxi. Všechna svá tvůrčí léta tak prožil na Oravě, kde působil také jako člen soudu nebo vedoucí filiálky Tatrabanky. V roce 1876 odjel do Dolného Kubína, kde se stal přísedícím soudcem, v květnu se oženil s Ilonou Novákovou, dcerou místního evangelického seniora. Jejich manželství bylo bezdětné, ale když v roce 1887 zemřela jeho matka, v roce 1888 jeho otec a o rok později i jeho bratr Mikuláš, rozhodl se s manželkou, že adoptují obě Mikulášovy děti, synovce Jaroslava a neteř Sidónii. V květnu roku 1918 vedl slovenskou delegaci na oslavách 50. výročí vzniku Národního divadla v Praze. Do svého projevu vložil náznak možného blízkého spolužití Slováků a Čechů. Proto koncem téhož roku nadšeně ...

Více od autora