Ernst Cassirer
Filosofie symbolických forem II, Mytické myšlení.

Ernst Cassirer

Ernst Cassirer – 13. duben 1945 New York) byl německo-americký novokantovský filosof, známý jako autor filosofie kultury, založené na teorii symbolů. Zabýval se také fenomenologií, gnozeologií , filosofickou antropologií, filozofií vědy, estetikou a dějinami filosofie. Narodil se v bohaté židovské rodině v tehdy německé Vratislavi . V roce 1892 začal studovat právo a potom literaturu a filosofii na berlínské univerzitě, mimo jiné u Maxe Schelera a Georga Simmela, roku 1896 přešel na univerzitu v Marburgu, kde roku 1899 promoval u známého novokantovce Paula Natorpa prací o Descartově kritice matematického a vědeckého poznání. Roku 1902 se oženil a roku 1906 se v Berlíně habilitoval prací o problému poznání ve vědě a filosofii a působil zde jako soukromý docent. V téže době se spolu s Natorpem podílel na vydání Kantových sebraných spisů. Roku 1919 byl povolán jako profesor filosofie na nově založenou univerzitu v Hamburku, kde byl roku 1929 zvolen rektorem. Zde také v letech 1923–1929 vydal své nejznámější dílo, "Filosofie symbolických forem", a intenzivně se zabýval filosofickými otázkami teorie relativity. V roce 1929 se zúčastnil veřejné disputace s M. Heideggerem v Davosu, která vyvolala značnou pozornost, nepřinesla však významné výsledky. Po nacistickém převratu roku 1933 emigroval do Anglie a přednášel na Oxfordské univerzitě a roku 1935 přijal pozvání na univerzitu v Göteborgu, kde roku 1939 získal švédské občanství. Roku 1941 odjel do USA a přednášel nejprve na Yaleově univerzitě v New Havenu a od roku 1944 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde také zemřel. V New Yorku napsal svoji filosofickou antropologii, "Esej o člověku" a své poslední dílo "O mýtu státu", vydané posmrtně v roce 1946. Cassirerovo myšlení vychází z Natorpova novokantovství, oproti Kantovi však nechápe pojmy prostoru a času jako apriori, nýbrž jako „první zkušenosti“. Za skutečné apriori pokládá jen rozumové principy...