David Hume byl skotský filosof, který je považován za jednoho z největších anglicky píšících filosofů 18. století. Domyšlením některých důsledků teorie poznání známé jako empirismus poukázal na jeho nedostatky, což prý vytrhlo Immanuela Kanta z jeho dogmatického spánku. Znám je svojí kritikou kategorie kauzality jako něčeho, co by bylo ve věcech . Další oblastí kritiky je u něj pojetí poznání jako indukce . V kontextu ateismu má, deklarující se jako tvrdošíjný ateista, zejména význam svým principem přístupu k tzv. zázrakům , tzv. Humeovou břitvou, tzn. právě tím, že se „zázrak“ definuje jako porušení přírodního zákona, jehož fungování je ale v souladu se vší lidskou zkušeností, je zázrak něčím nemožným . Odmítá i deismus, podle něj nelze na nějakého Boha-Tvůrce usuzovat ze světa, tj. z „výtvoru“. Narodil se do právnické rodiny v Edinburghu jako David Home . Byl nadané dítě, a tak byl přijat na Edinburskou univerzitu již ve dvanácti letech . Ve dvaceti šesti letech napsal během svého víceletého pobytu ve Francii své základní dílo Pojednání o lidské přirozenosti . Dvakrát se ucházel o akademickou katedru, leč marně. Přijal tedy místo knihovníka v Edinburghu. Tato činnost byla pro něj podnětem k sepsání díla Dějiny Anglie, které jej proslavilo a přineslo mu i hmotný blahobyt. Jeho další život byl bohatý na úspěchy a vnější pocty. Dva roky dělal tajemníka lordu Hertfordovi v Paříži, kde se mimo jiné setkal s J. J. Rous... Zdroj: wikipedia.org