Claude-Adrien Helvétius byl francouzský osvícenský filozof, spolupracovník encyklopedistů a představitel materialismu 18. století. Narodil se jako jediné dítě v zámožné rodině dvorního lékaře francouzské královny Marie Leszczyńské; jeho otec byl i autorem několika lékařských spisů. V dětství byl chlapec v péči guvernantek a domácích učitelů, později navštěvoval jezuitskou kolej. Jeho vrstevník o něm napsal, že býval první nejen ve vědách, ale i v tanci a šermu. Již v koleji se Helvetius seznámil s knihou Johna Locka Esej o lidském rozumu a ta způsobila revoluci v jeho názorech. Ve studiích pak pokračoval na univerzitě, kde studoval právo. Otec pro něho zvolil dráhu daňového úředníka a Claude-Adrien odešel ke svému strýci do Caen, aby se naučil této profesi. Jeden z jeho životopisců píše, že už zde se horlivě zabýval filozofií, ještě více však ženami. Své první literární pokusy zaslal k posouzení Voltairovi, jenž byl přítelem jeho otce. Voltaire oceňoval mladíkův talent a povzbuzoval ho k další literární práci. Když bylo Helvetiovi 23 let , obstarali mu rodiče díky královnině přízni místo „generálního nájemce" , jehož úkolem bylo kontrolovat výběr daní. Šlo o nesmírně výnosný úřad a Helvétius se stal velmi bohatým člověkem. V roce 1749 si koupil hodnost správce domu královny. Závazky plynoucí z této hodnosti byly mizivé, ale Helvetius měl otevřenou cestu ke královskému dvoru. Protože jako generální nájemce daní již nashromáždil velký majetek, vzdal se roku 1751 tohoto úřadu, oženil se a začal trávit většinu času na svém venkovském panství. V Paříži si však dále udržoval jeden z předních salonů, kde se scházeli významní intelektuálové. Byl přítelem encyklopedistů a mecenášem několika literátů. I sám Helvetius bývá někdy na... Zdroj: wikipedia.org