Fedor Michajlovič Dostojevskij
Dvojník a jiné prózy

1959 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Už v prvních prózách mladého Dostojevského z let 1846-1848 jsou uloženy -alespoň v prvním náznaku - všechny výrazné vlastnosti jeho umění a hlavní znaky jeho pozdějšího vývoje. Navázání na Gogola, na novou tradici v ruské literatuře, je tu nejpatrnější nejen ve výběru námětů a prostředí, ale i uměleckých postupů, zvláš…tě satirických. Stejně jako Gogol objevuje Dostojevskij pro literaturu opomíjený svět „ponížených a uražených“, poloproletarisovaných úředníčků a obyvatel petrohradských sklepů a podkroví. Postavy Dostojevského však mnohem častěji podléhají prostředí a stávají se z nich nemocní blouznivci, někteří končí i v šílenství. Zvýšená chorobná citlivost uvolňuje v nich často zlé instinkty, ale ještě častěji živý cit a soucit s cizím osudem. Na této nové formě křesťanské lásky také staví pozdější Dostojevskij. Mladé prózy jsou tedy pro pochopení jeho tvorby důležité a podávají nám autora ne sice ještě hotového, ale už ostře vyhraněného - od sociálně zabarveného realismu Chudých lidí až k mysticky vzrušenému stylu Bytné. Už v prvních prózách mladého Dostojevského z let 1846-1848 jsou uloženy -alespoň v prvním náznaku - všechny výrazné vlastnosti jeho umění a hlavní znaky jeho pozdějšího vývoje. Navázání na Gogola, na …novou tradici v ruské literatuře, je tu nejpatrnější nejen ve výběru námětů a prostředí, ale i uměleckých postupů, zvláště satirických. Stejně jako Gogol objevuje Dostojevskij pro literaturu opomíjený svět „ponížených a uražených“, poloproletarisovaných úředníčků a obyvatel petrohradských sklepů a podkroví. Postavy Dostojevského však mnohem častěji podléhají prostředí a stávají se z nich nemocní blouznivci, někteří končí i v šílenství. Zvýšená chorobná citlivost uvolňuje v nich často zlé instinkty, ale ještě častěji živý cit a soucit s cizím osudem. Na této nové formě křesťanské lásky také staví pozdější Dostojevskij. Mladé prózy jsou tedy pro pochopení jeho tvorby důležité a podávají nám autora ne sice ještě hotového, ale už ostře vyhraněného - od sociálně zabarveného realismu Chudých lidí až k mysticky vzrušenému stylu Bytné.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 23. 7. 2026 U vás 27. 7.

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 23. 7. 2026 U vás 27. 7.
	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop Odešleme do 23. 7. 2026 U vás 27. 7.

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	547
Jazyk:	česky
Překladatel:	Zdenka Bergrová, Jaroslav Hulák, Ervína Moisejenková, Ludmila Dušková
Edice:	Knihovna klasiků., Spisy Fjodora Michajloviče Dostojevského, Knihovna klasiků. Spisy Fjodora Michajloviče Dostojevského
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 7. 2026 11:15
Číslo položky:	1836238

O autorovi

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora